Sicílie v dobe Antiky

Vše kolem Antiky, co se nikam nehodí.
Tita Iuventia Martia
Posts: 2794
Joined: Fri 11. Jun 2010 6:35:08
Location: Praha 2
Contact:

Sicílie v dobe Antiky

Postby Tita Iuventia Martia » Fri 29. Jun 2012 10:26:39

Avete,
zde tema o slavne Sicilii v dobe Antiky. Kratky uryvek z casopisu Zeme sveta :-)

"Sicílii, jak ukazují jeskynní nálezy, lidé osídlili již v šerém dávnověku. Do historie ale vstoupila zhruba až v 8. stol. př. n. l., kdy na východním pobřeží začali zakládat své kolonie Řekové a z africké strany vstoupili na ostrov Kartaginci. Památky na řeckou přítomnost patří k těm nejzajímavějším a nejpřitažlivějším cílům turistických cest. Syrákúsy, Selínús, Segesta a Agrigento nejsou tak slavné jako podobné řecké lokality jen proto, že neleží ve vlastním Řecku. V celém Středomoří se však postupně prosadili Římané, kteří Sicílii využili jako výhodnou předsunutou základnu během druhé punské války, v níž nakonec rozmetali Kartágo. Ostrov spravovali šest století, považovali ho hlavně za obilnou sýpku, znovu ho ale také povznesli na významné středisko obchodu. Svědectvím prosperity v tomto období je řada krásných památek včetně nádherných mozaik v Casale."
Titvs Iventivs Martivs Ferox
Tribunus militum
Legio IIII Flavia Felix
"Concordia militum"

Tita Iuventia Martia
Posts: 2794
Joined: Fri 11. Jun 2010 6:35:08
Location: Praha 2
Contact:

Re: Sicílie v dobe Antiky

Postby Tita Iuventia Martia » Fri 29. Jun 2012 10:45:59

A zde cituji podrobny clanek o dobe Antiky na Sicilii:
"Antická sláva

Úzkou škvírou obcházíme sloup, vytesaný ve skále. Starověkého kameníka stál mnoho a mnoho hodin usilovné práce. Už mu jen zbývalo odsekat spodní část několikatunového kamenného bubnu od skály, když do lomu dorazila zpráva, že Selínús padl pod nájezdy vojáků z Kartága a Segesty. Dělník odhodil své nástroje. Věděl, že město už nové chrámy stavět nebude a důležitější je zachránit si život.

Selínús
Sicílie s úrodnou půdou a strategickou polohou přitahovala od nepaměti pozornost starověkých národů. Do dějin ale vstoupila až s příchodem řeckých kolonizátorů v 8. stol. př. n. l. Zakládali první města, která se nebývale rychle vzmohla k prosperitě, o níž dodnes přesvědčují monumentální antické chrámy, v mnoha případech zachovalejší než v samotném Řecku. Po prvních osadách na východním pobřeží (Naxos, Syrakusy, Megara Hyblaia) začali Řekové kolonizovat sicilský jih. V polovině 7. stol. př. n. l. založili dórští osadníci z Megary Hyblaie nejzápadnější řeckou kolonii Selínús, dnešní Selinunte, pojmenovanou podle divokého celeru (selínon), jenž se tady ve velkém vyskytoval spolu s dalšími aromatickými bylinami.
Materiál pro stavbu chrámů v Selínúntu připravovali dělníci v kamenolomech Cave di Cusa. Od poloviny 6. stol. př. n. l. tady 150 let žily generace kameníků, kteří vytesávali ze skály dříky chrámových sloupů a další potřebné díly. Po úzké cestičce procházíme lomem, který se táhne v délce půldruhého kilometru. Mezi stromy a keři se objevují tufové bloky nejrůznějších tvarů a v různém stavu rozpracovanosti. Některé již mají na obou stranách vysekané čtvercové otvory, které otrokům umožňovaly, aby s nimi mohli manipulovat. Na jiných práce sotva začaly, nejpůsobivější jsou ty už dohotovené, ale ještě neoddělené od skály. Většinou jde o části sloupů, které byly sestavovány až na místě. Kameníci požadované tvary vyměřili, vyznačili ve skále a postupně blok bronzovými nástroji vysekávali. Okolo bloku tak vznikala asi půl metru široká mezera, v níž se pohybovali. Nakonec válec odřízli od základny. Stavební polotovary převzali otroci, naložili je pravděpodobně na jakési dřevěné rámy s koly a s pomocí volů je přepravili na místo určení vzdálené přibližně 12 km.
Chrámy v Selínúntu dokumentují dvě století rozmachu, jež nelibě nesla sousední Segesta. Když se na konci 5. stol. př. n. l. přidal Selínús na stranu Syrakus proti Kartágu, Segesta podpořila severoafrickou velmo. A byli to právě Kartáginci, kteří roku 409 př. n. l. po devíti dnech obléhání Selínús dobyli, pobořili, a pomstili tak zradu tohoto svého někdejšího spojence. Selínús se pak držel ještě dalších 150 let, značné škody utrpěl za punských válek a to, co z něj zbylo, zničilo ve středověku zemětřesení.
Archeologická lokalita v Selinunte je jednou z nejdůležitějších na Sicílii. Velkolepé pozůstatky starověkého města začali ve 20. letech 19. stol. odhalovat angličtí archeologové Samuel Angel a William Harris. Památky jsou rozptýlené na ploše 40 ha a dodnes jich byla odkryta jen část - zřícené chrámy ve východní části, akropole a svatyně Démétry Maloforos. Obklopují nás kvádry a povalené sloupy druhého největšího chrámu na Sicílii a čtvrtého v pořadí v celém řeckém světě, s osmi sloupy v průčelí a 17 sloupy na podélných stranách, z nichž každý měl průměr skoro 3,5 m a vysoký byl přes 16 m. Jednotlivé části sloupů se po zemětřesení poskládaly jako domino. Před námi prchají hnědé a zelené ještěrky, jež se vyhřívaly na kamenech rozpálených letním sluncem. Ruiny vyhlížejí i v tomto stavu impozantně. Zvláště, když si představíme, že svými rozměry chrám překonával sousední stavbu, pocházející také z 5. stol. př. n. l., kterou archeologové v roce 1957 z trosek znovu poskládali a postavili. Osm objevených chrámů v Selinúntu označili písmeny, protože si nebyli jisti, jakým božstvům byly zasvěceny.
Od tří chrámů ve východní části vykopávkové oblasti míříme k akropoli, skutečnému středu starověkého města, kterou na obzoru označuje několik vztyčených sloupů. Prašná cestička se klikatí mezi pichlavými keři. Míjíme zpustlý přístav a pozůstatky dalších svatyní, procházíme kolem obnažených základů stovek příbytků starověkých obyvatel města. Na akropoli archeologové objevili základy pěti chrámů, z nichž ale pouze stavba označená písmenem C s několika vztyčenými sloupy překrytými kladím je rozpoznatelná i laickým okem. Dál na západ se ještě nachází svatyně Démétry Maloforos s několika oltáři, kam lidé pokládali terakotové sošky bohyní. Řadu z nich uchovává muzeum v Palermu. Akropole byla ohraničena obrannou zdí vybudovanou v 6.-5. stol. př. n. l. Pozorujeme od ní mořskou pláž, která se táhne pod pahorkem. Před dvěma a půl tisíci lety na něm siluety chrámů do dálky zvěstovaly velikost starověkého Selinúntu.

Segesta
Když jsme po ošlapaných schodech mezi vysokými keři vystoupali na pahorek, do očí nám prudce zasvítily paprsky odpoledního slunce, které si hledaly cestu mezi dórskými sloupy, jež se v dlouhých stínech skládaly k našim nohám. Stáli jsme naproti východnímu průčelí chrámu, jehož 36 sloupů obepíná prostor o velikosti přibližně 26 × 60 m. Jeho stavba začala ke konci 5. stol. př. n. l., ale nebyla nikdy dokončena. Sloupy zůstaly hladké, postrádají typické žlábkování, schází i cela. Chrám také nikdy neměl střechu. Podle jedné z teorií je jen jakousi starověkou Potěmkinovou vesnicí. Segestu založili Elymové, jeden ze tří původních národů Sicílie, pocházející ze Španělska nebo Ligurie, podle jiných historiků až z Malé Asie. Město ustavičně soupeřilo s řeckou kolonií Selínús, která se v polovině 5. stol. př. n. l. spojila se Syrakusami, jedním z nejsilnějších městských států Velkého Řecka. Segesta hledala spojence mimo Sicílii a o pomoc se obrátila na samotné Atény, pro něž ale neznamenala nic víc než hodně vzdálené nevýznamné místo. Před uzavřením spojenectví sem proto Atény vyslaly diplomatickou delegaci, jež měla posoudit bohatství města. Segesta ji chtěla oslnit stavbou chrámu, kterou ale zastavila, jakmile aténští emisaři odcestovali. Přestože zůstal chrám nedokončen, nelze mu upřít velkolepost, kterou znásobuje jeho úžasná poloha v odlehlém místě nad hlubokým údolím uprostřed hor, díky níž patří mezi nejpůsobivější starověké památky na Sicílii.
Není to ale jediný skvost Segesty. Za tím druhým se po silničce plné zatáček vydáváme do výšky 300 m n. m. na kopec Monte Barbaro, na němž se nacházejí zbytky někdejšího normanského hradu, ale hlavně úchvatné, velmi dobře dochované divadlo. Vzniklo ve 3. stol. př. n. l., kdy už celou oblast ovládali Římané. Klasické půlkruhové hlediště o průměru 63 m je vsazeno do skalnatého svahu kopce, s nímž dokonale souzní. Přes 3000 diváků mohlo sledovat představení, ale v pozadí také údolí, nad nímž se zvedá úžasné panorama hor. Jedinečný zážitek si mohou dopřát i dnešní návštěvníci Segesty, pokud si divadlo přijedou prohlédnout v době, kdy se v něm odehrávají představení.

Údolí chrámů
Zatímco Selínús nás nadchl svou rozlehlostí a Segesta polohou v kopcovité krajině i nebývalým tichem, do archeologického parku v Agrigentu vstupujeme rovnou z rušné ulice a po celou prohlídku nás provází všudypřítomný šum z okolních silnic a blízkého současného města. Nemusíme ale nad touto vadou na kráse přivírat oči, protože ji v zajetí starověkých památek ani nevnímáme. Řecké město Akragás, ta Římanů Agrigentum a dnes Agrigento, patřilo mezi nejbohatší řecké kolonie na Sicílii. Založili ho kolem roku 580 př. n. l. obyvatelé jiné sicilské kolonie, Gely, která sama vznikla o 100 let dříve díky kolonistům z Rhodu a Kréty. Počet obyvatel Akragantu dosáhl úctyhodného čísla 200 000. Město vzkvétalo až do roku 406 př. n. l., kdy ho oblehli a vydrancovali Kartáginci. Znovu se dostalo na výsluní za Římanů ve 3. stol. př. n. l.
Původní akropoli na plošině nad pobřežím překryla současná zástavba. Pod ní se v sousedství olivovníkových a mandlovníkových hájů rozkládá Údolí chrámů. Paradoxně však nejde o skutečné údolí, nýbrž o dlouhý skalnatý hřbet, na němž Řekové stavěli své svatostánky, aby zvláště při pohledu od moře vytvářely na obzoru majestátní siluety. Kamenné schody nás za bránou do východní části archeologického areálu vedou k pozůstatkům Héřina chrámu, postaveného v 5. stol. př. n. l., který ve středověku zničilo zemětřesení. Jen na 16 jeho sloupech se dochovaly i hlavice. Následujeme pak další turisty, kteří po hlavní cestě Via Sacra míří podél hradeb k chrámu Svornosti, nejpůsobivější památce Agrigenta a jednomu z nejzachovalejších řeckých chrámů vůbec. Na čtyřstupňové podstavě stojí 34 sloupů vysokých skoro 7 m, mezi nimiž jsou vidět zdi cely. Za svůj skvělý stav vděčí chrám tomu, že byl v 6. stol. přestavěn na křesťanský kostel. Své současné jméno dostal až v moderní době podle jednoho latinského nápisu z římských časů, který byl nalezen poblíž a o němž se předpokládalo, že odkazuje na chrám, což ale zřejmě nebyla pravda. Jak se sami přesvědčujeme, rozhodně to ale nebrání novomanželům, aby chrám se symbolickým názvem navštěvovali o svém svatebním dnu. Trojici nejvýznačnějších památek v této části parku uzavírá Héraklův chrám postavený kolem roku 520 př. n. l. Archeologové znovu vztyčili nad změtí popadaných kamenů osm z jeho původních 38 sloupů.
Abychom se dostali do západní části archeologického areálu, musíme přejít silnici, po níž stále přijíždějí autobusy s turisty. Ve změti kamenných bloků se snažíme identifikovat rozsáhlý oltář, který sloužil k zabíjení obětních volů, a obcházíme neuspořádané ruiny Diova chrámu, ohromující dórské stavby o rozměrech 112 × 56 m. Stavba začala asi v roce 480 př. n. l. jako oslava přesvědčivého vítězství Agrigenta nad Kartáginci v bitvě u Hímery. Chrám, jenž nebyl zcela dokončen, se vyznačoval jednou zvláštností: kromě sloupů nesli střechu i obrovští telamóni stojící mezi nimi, mužské protějšky známějších karyatid. Prohlížíme si kopii jednoho nich, která leží na zemi uprostřed chrámu. Měří skoro osm metrů a poskytuje představu o monumentalitě celé stavby. Podle otce sicilského dějepisectví, dominikánského mnicha, historika a znovuobjevitele Diova chrámu Tommasa Fazella se chrám zřítil při zemětřesení v roce 1401. Nad nepřehlednou změtí rozpadlých sloupů a kamenných bloků rozesetých na velké ploše vyčnívá pouze opodál nárožní čtveřice sloupů z chrámu Kastora a Polluxe, ve skutečnosti však poskládaná počátkem 19. stol. z nejrůznějších dílů nalezených v okolí. Paprsky pozdního slunce barví kamenné díly rozsypaných agrigentských staveb do zlatava. Jako by chtěly připomenout jejich zašlou slávu, jež ožívá díky zájmů turistů o jedinečnou památku světového významu, zapsanou na prestižním seznamu Světového dědictví UNESCO."
Titvs Iventivs Martivs Ferox
Tribunus militum
Legio IIII Flavia Felix
"Concordia militum"

Tita Iuventia Martia
Posts: 2794
Joined: Fri 11. Jun 2010 6:35:08
Location: Praha 2
Contact:

Re: Sicílie v dobe Antiky

Postby Tita Iuventia Martia » Fri 29. Jun 2012 20:15:41

O Syrakusach z casopisu Zeme sveta :-)

"Nešťastné Archimédovo zvolání "Neruš, člověče, mé kruhy!" ve chvíli, kdy ho při obléhání Syrákús římský legionář vyrušil v práci na důležitých výpočtech, při nichž si pomáhal geometrickými obrazci nakreslenými v písku, stálo učence život. Voják ho za jeho opovážlivost probodl mečem. I když o smrti věhlasného syrakuského rodáka existuje více verzí, nic to nemění na skutečnosti, že dny slávy Syrákús byly po dobytí Římem sečteny.

Syrákúsy (dnešní Syrakusy, italsky Siracusa) založili na jihovýchodě Sicílie Řekové z Korintu kolem roku 734 př. n. l. Zvolili ostrůvek při pobřeží, který bylo snadné ubránit, se dvěma přírodními přístavy, jež umožňovaly snadné spojení. Jméno mu dali podle místního slova syraco označujícího četné bažiny, jež se v této části ostrova vyskytují dodnes. Syrákúsy se rychle rozvíjely, brzy se odpoutaly od Korintu a jejich obchodní lodě začaly sebevědomě konkurovat dosavadním středomořským velmocem Kartágu a Aténám. Netrvalo dlouho a staly se nejen nejdůležitější sicilskou kolonií, ale současně jedním z vojensky a hospodářsky nejmocnějších měst ve Středomoří. V roce 480 př. n. l. za vlády Gelóna, jednoho z mnoha tyranů, kteří se v čele města vystřídali, porazily ve slavné bitvě u Hímery Kartagince a v letech 415-413 př. n. l. odolaly dlouhému obléhání aténského loďstva, až nakonec s pomocí Sparty rozmetaly armádu nejmocnějšího města pevninského Řecka, pro které představovaly jediného konkurenta ve Středomoří. Při nepovedeném tažení proti Syrákúsám Atéňané přišli o většinu válečného loďstva a zaznamenali další obrovské ztráty, z nichž se již nikdy nevzpamatovali.
Další dvě století si Syrákúsy užívaly svého výsadního postavení. Tvořilo je pět částí - původní Ortygie na ostrově a dále Achradina, Tyche, Neapolis a Epipoli. Žilo zde přes 300 000 lidí a jejich osvícení, byť despotičtí vládci hostili nejrůznější velikány antického světa. V 5. stol. př. n. l. tady našli uplatnění lyrický básník Pindaros a dramatik Aischylos, v 1. pol. 4. stol. př. n. l. několikrát pobýval v Syrákúsách filozof Platón, zhruba o 100-120 let později zde působil Archimédes. Syrákúsy prožívaly zlatý věk, patřily k významným centrům řecké kultury a umění.
Nejslavnější syrákúský rodák Archimédés se do města vrátil po studiích v Alexandrii. Věnoval se matematice a fyzice a učinil řadu objevů. Zatímco jeho ryze teoretické poznatky i dnes ocení jen úzký okruh odborníků, užitečné technické vynálezy vzbuzovaly všeobecnou pozornost současníků. Zabýval se principy činnosti jednoduchých strojů, páky, kladky, nakloněné roviny, klínu a ozubeného kola a formuloval zákonitosti jejich rovnováhy. Mimo jiné je považován také za zakladatele hydrostatiky. Archimédův zákon o tělese ponořeném do kapaliny, jež je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené, patří k základním fyzikálním poučkám.
Své výjimečné postavení si Syrákúsy udržely až do střetu s Římem. Svědkem jejich pádu byl i Archimédés, byť alespoň přispěl k jeho oddálení. Jeho slavné válečné stroje pomáhaly odrážet jeden útok Římanů za druhým. Padaly na ně deště střel z Archimédových katapultů, obránci s pomocí kladkostrojů zachycovali římské lodě a převraceli je jako skořápky, jiné rozbíjeli obrovskými balvany zavěšenými na jeřábech. Archimédés rovněž sestrojil soustavu zrcadel, jež zapalovala nepřátelské galéry. Syrákúsy po dvou letech obléhaní nakonec roku 212 př. n. l. padly. Staly se hlavním městem římské ostrovní provincie Sicílie, přístav i nadále zůstal důležitým centrem obchodu, jejich někdejší sláva už ale navždy zůstala minulostí.
Nepatrnou ukázkou velikosti antických Syrákús jsou pozůstatky staveb v okrajové čtvrti Neapolis. Zdejší divadlo vytesané do vápencové skály patřilo k největším ve starověkém světě a dodnes si uchovalo svou velkolepou podobu. Hry proslulých řeckých dramatiků mohlo sledovat až 16 000 diváků. Působivá stavba slouží dnes přehlídkám klasických her a hudebním vystoupením, při nichž ale kamenné hlediště pokryje dřevěné obložení, a tak návštěvníci přicházejí o jedinečný zážitek. V těsném sousedství divadla leží kamenolom, v němž váleční zajatci těžili vápencové bloky ke stavbě města. Ke strašlivé dřině byli odsouzeni i Atéňané zajatí po námořní bitvě v roce 413 př. n. l. V lomu vznikly jeskyně, z nichž největší byla podle tvaru svého vchodu pojmenována Dionýsovo ucho. Tyran Dionýsos I. v ní údajně věznil své odpůrce, kteří se domlouvali na odplatě. Prostor o délce 65 m a výšce 20 m však vyniká skvělou akustikou, díky níž strážci všechny plány odposlechli. Na volném místě mezi skalami rostou ovocné stromy a okrasné keře, které návštěvníkům poskytují v horkém létě příjemný stín.
Cesta k římskému amfiteátru prochází kolem oltáře Hieróna II. ze 3. stol. př. n. l., kde se při náboženských slavnostech přinášely oběti, na něž padlo vždy až několik stovek kusů dobytka. V amfiteátru postaveném ve 2. stol. př. n. l. se Římané bavili při gladiátorských hrách a vozatajských soutěžích. Svou velikostí se řadil na třetí místo za římské Koloseum a amfiteátr ve Veroně. V 16. stol. se ale stal zdrojem kamene na stavbu nového opevnění Ortygie, a tak se dochovala jen jeho přízemní část.
U vstupu na Ortygii leží jedna z nejstarších řeckých památek na ostrově, pozůstatky dórského Apollónova chrámu. Ostrov Ortygia, spojený s pevninou dvěma mosty, tvoří uzavřené jádro starého města."
Titvs Iventivs Martivs Ferox
Tribunus militum
Legio IIII Flavia Felix
"Concordia militum"


Return to “Ostatní”

Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 1 guest

cron