Obrovská sbírka mozaik (Tunis, Kartágo)

Vše kolem Antiky, co se nikam nehodí.
Tita Iuventia Martia
Posts: 2794
Joined: Fri 11. Jun 2010 6:35:08
Location: Praha 2
Contact:

Obrovská sbírka mozaik (Tunis, Kartágo)

Postby Tita Iuventia Martia » Tue 20. Jul 2010 12:14:48

Salvete,
tohle rozhodne stoji za precteni :-)

Někoho možná překvapí, že Tunisko je také zemí bohatou na římské mozaiky. Dochovalo se jich zde opravdu mnoho a ve vynikající kvalitě i námětové šíři.

Je už všeobecně známým paradoxem evropské archeologie, že mnoho památek antické minulosti se nachází daleko od zemí, kde ta či ona kultura bývala původně domovem, často dokonce i mimo území evropského kontinentu. Víme, že daleko více řeckých památek než v samotném Řecku (a především v lepším stavu) se zachovalo v dnešním Turecku či na jihu Itálie, a podobně je tomu s památkami římskými, za nimiž dnes turisté cestují od Britských ostrovů přes země Středomoří až do dalekých končin Blízkého východu. Přes všechny zvraty a pohromy bylo totiž samo Věčné město organismem příliš živým a proměnlivým, než aby mohlo zmrtvět v podobě, již mělo před dvěmi tisíciletími; daleko větší naděje setkat se s minulostí je vždy tam, kde život uhasl a jeho stopy zahalilo zapomnění a nánosy sopečného popela či pouštního písku... Nemělo by nás tedy překvapovat, že chceme-li například poznat staré římské mozaiky, nebudeme je hledat v Římě, ale buď pod svahy Vesuvu, nebo v severní Africe, v legendárním Kartágu.
Římané nikdy nešetřili energií ani penězi, šlo-li o pohodlné bydlení, stavby pro obecné blaho a reprezentaci císařské moci. Okázalé paláce vladařů, chrámy a úřední budovy, triumfální oblouky a pomníky, divadla, arény, veřejné lázně... to vše bývalo neodmyslitelnou součástí jejich měst, samozřejmě i s patřičným technickým zázemím. Nejinak tomu bylo i v Kartágu. Jeho zbytky dodnes pokrývají rozsáhlé území nad mořským pobřežím, a to i přesto, že po příchodu Arabů do těchto končin sloužily ruiny celá staletí obyvatelům nedalekého Tunisu jako naleziště drobných cenností a především laciný zdroj stavebního materiálu. Že se při tomto ničení zachránilo alespoň něco z původního bohatství, je spíše náhoda - stěží si umíme představit, o jak nepatrný zlomek původního stavu jde.
Ale i tak se zdejší nálezy mohly stát základem velkolepého muzea, založeného už roku 1888 v části tehdejšího paláce tuniských bejů na severním předměstí hlavního města, ve čtvrti zvané Bardo. Po Egyptském muzeu v Káhiře to je druhé nejvýznamnější muzeum na severu Afriky, zahrnující celou minulost regionu - od punských počátků přes římské období a rané křesťanství až po dlouhá staletí arabské vlády. Sbírka římských mozaik v muzeu Bardo je tak rozsáhlá, že jí společně s kolekcí v Národním archeologickém muzeu v Neapoli patří světové prvenství.
Mozaiky, řazené obvykle k oboru malby, jsou svou povahou trvalejší a měly vždy lepší vyhlídky na zachování než běžné nástěnné malby či drobnější díla na dřevěných deskách (malba na plátně se objevila až daleko později). A to nejen vzhledem k technice, jíž byly prováděny, ale ve většině případů i díky tomu, že v římských domech a lázních zdobívaly hlavně podlahy, a tak byly později prostě zavaleny tunami suti.
Technika jejich tvorby, známá už asi od 6. stol. př. n. l., spočívala v sestavování dekorativních vzorů nebo figurálních výjevů z malých kostiček barevných kaménků nebo i pálené hlíny, kladených do vrstvy jemné malty. Prvních velkých úspěchů v tomto umění dosáhli už staří Řekové, kteří si svůj věhlas podrželi i v římském období jako nejlepší mistři oboru. Byli zaměstnáváni římskými boháči nejen přímo v Římě a při výzdobě jejich venkovských sídel (Herculaneum, Pompeje aj.), ale i jinde v říši - římská kultura, opírající se o řecké dědictví a zkušenosti, byla celkem jednotná a univerzální, ať už se s ní setkáváme kdekoliv. Proto i mozaiky v Kartágu vykazují typicky řecký ornamentální ráz s obvyklými meandry, stylizovanými rostlinami, zvířaty a dekorativními rámci. Stejného původu jsou i oblíbené postavy z řecké mytologie, k níž vzdělaní Římané vzhlíželi se stejnou směsicí respektu a historické úcty, jako všechna pozdější pokolení evropské kultury. Ba co více, často si nechávali touto technikou kopírovat slavná díla významných řeckých umělců, která dnes známe vlastně jen díky těmto kopiím.
V tuniském muzeu Bardo najdeme výjevy z Odysseova bloudění, vyobrazení řeckých božstev i radostné obrazy proslulých hodokvasů a pitek pod patronací Bakcha-Dionýsa, ale nechybějí zde, a to je už typicky římské, ani obrazy ze všedního života s běžnými pracovními a loveckými výjevy. Kromě nesporného řemeslného mistrovství nutného při používání poměrně obtížné a zdlouhavé techniky je pozoruhodný zejména živý smysl umělců pro okolní svět i přírodu a jejich schopnost realistického, až fotograficky přesného přepisu viděné skutečnosti. To platí samozřejmě i pro obor portrétní malby, starými Římany pěstovaný vzhledem ke kultu zemřelých předků a k zájmu o uchování jejich památky. Rozšíření portrétů bylo v dějinách antického umění jevem zcela novým a typicky římským, v době klasického Řecka by portrétní vyobrazení smrtelníků bylo považováno za výraz nevhodného sebevědomí a nevkusné pýchy.
Konečný účinek těchto děl, vytvářených v omezené paletě barev, tak jak je poskytovalo přirozené zbarvení kamene či keramických střípků, budí údiv i po staletích. Není divu, že právě z tohoto umění, kvetoucího v celém Středozemí, pak vyšla i slavná epocha pozdně antických starokřesťanských mozaik, využívajících však namísto kaménků pestrobarevných skleněných kostiček, a to včetně kostiček čirého křišťálu, podkládaného zlatými fóliemi. Tehdy však šlo již o jinou než fyzickou krásu okolního světa. Ohromující kompozice třpytivých barevných efektů, cosi ve smyslu "malby světlem" (podobně jako u chrámových oken), měly ke světu duchovních hodnot rozhodně blíže než malba "hmotnými barvami". Toto umění, pěstované pak i v Byzanci a pod jejím vlivem dále až do počátku novověku, a občas oživované i v moderní době, nebylo už nikdy překonáno. Zůstalo v podstatě jednou z uzavřených velkých kapitol světového umění - a mozaiky ve sbírkách tuniského muzea Bardo jsou významným příspěvkem k poznání jeho historie.
Titvs Iventivs Martivs Ferox
Tribunus militum
Legio IIII Flavia Felix
"Concordia militum"

Return to “Ostatní”

Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 1 guest

cron