Gladiátoři

Každodennost antického Říma a Řecka (medicína, věda, gastronomie, vláda, kultura, stavitelství a pod.)
Tita Iuventia Martia
Posts: 2794
Joined: Fri 11. Jun 2010 6:35:08
Location: Praha 2
Contact:

Gladiátoři

Postby Tita Iuventia Martia » Sun 18. Jul 2010 19:01:47

Salvete,
davam sem k precteni citat clanku o gladiatorech a o nalezech kosternich ůpozustatku, ale take o strave a pod. Jedna se sice o clanek z jisteho popularne naucneho casopisu, ale je velmi zajimavy :idea: :-)

"GLADIÁTOŘI

Gladiátorské hry patří k nejznámějším tradicím antické římské kultury. O výzbroji a způsobu boje gladiátorů víme mnoho podrobností, přesto o jejich životě existuje mnoho zkreslených představ.

Většina lidí se domnívá, že římští zápasníci byli štíhlí svalnatí muži, podobně jako hlavní představitel filmu Gladiátor Russel Crowe. Nové výzkumy jejich tělesných pozůstatků však ukazují, že gladiátoři dostávali speciální stravu, po které jejich tělo získalo silnou tukovou vrstvu a tukový obal je pak částečně chránil před zraněním v boji.
Za nové poznatky vděčí historici nedávnému nálezu na území dnešního Turecka. Poblíž starověkého města Efesos narazil tým rakouských archeologů na hromadný hrob, který obsahoval dva tisíce kostí a jejich úlomků. Ukázalo se, že jde o pozůstatky asi sedmdesáti gladiátorů z římské doby, kteří zemřeli ve věku mezi dvaceti a třiceti lety. Jejich průměrná tělesná výška činila 168 centimetrů, což odpovídalo dobovému normálu.
Hrob leží mezi vlastním městem a chrámem bohyně Artemis, který patří k sedmi starověkým divům světa. Součástí pohřebiště jsou tři náhrobní kameny s vyobrazením gladiátorů. Zhruba tři sta metrů odsud je aréna, v níž se gladiátorské zápasy odehrávaly. Jde o první nález svého druhu a věda tak dostává do rukou dlouho očekávaný materiál, který jí umožní důkladněji poznat život lidí, o nichž už ve starověku vznikalo mnoho legend.
VEGETARIÁNI
Analýza obsahu stroncia, vápníku a zinku v kostech ukázala, že gladiátoři v Efesu byli většinou vegetariáni. Rostliny obsahují více stroncia než maso a gladiátoři měli oproti svým současníkům v kostech dokonce dvojnásobné množství tohoto prvku. Hlavní součástí jídelníčku byly pravděpodobně luštěniny, ječmen a ovoce, tedy strava s vysokým obsahem sacharidů. Tuková vrstva, která brzy obalila tělo zápasníků, chránila důležité tepny a nervy a umožňovala pokračovat v boji i po zranění. Vegetariánská strava nutně způsobovala nedostatek vápníku. Gladiátoři si toho byli zřejmě vědomi a doháněli vápníkový deficit nápoji, do nichž mísili dřevěné uhlí nebo popel z kostí. Proto je obsah vápníku ve zkoumaných nálezech stejný nebo dokonce vyšší než v kostech jiných osob z téže doby.
ORGANIZOVANÉ ZÁPASY
Další překvapení přinesla analýza šrámů po sečných a bodných ranách. Srovnání s kostmi středověkých válečníků ukazuje relativně málo stop po utržených zraněních. Znamená to, že gladiátorské hry byly na rozdíl od chaotických šarvátek středověku dobře organizovány a zápasy probíhaly podle přesných pravidel. Víme, že gladiátoři vstupovali do arény zpravidla v párech a předváděli vyrovnaný zápas muže proti muži. Existovalo asi patnáct typů zápasníků s různými druhy výzbroje a taktikou boje. Například bojovníci se sítí a dlouhým trojzubcem zvaní retiarii nastupovali bez přílby a štítu proti soupeřům označovaným jako secutores, kteří byli vybaveni přílbou, štítem a holenními pláty, ale měli jen krátké šavle.
Stopy na kostech ukazují, že většina úderů směřovala proti přílbě do oblasti těsně nad očima. Často se objevují šrámy typické pro zásah třiceticentimetrovým mečem (gladius), který byl běžnou gladiátorskou zbraní. Některé lebky nesou otvory způsobené trojzubcem, který byl další populární součástí výzbroje.
Na kostrách lze rozeznat i rány z milosti. Pokud byl gladiátor těžce zraněn, byl vydán na pospas svému soupeři. Ten se pak musel řídit rozhodnutím publika, které mohlo poraženému darovat život, nebo ho poslat na smrt. Pokud většina diváků obrátila palec směrem k zemi a opakovaně vyvolávala osudné „Iugula!“ (zabij), byl osud přemoženého gladiátora zpečetěn. Svou mužnost mohl prokázat už jen tím, že vkleče klidně přijal poslední smrtící úder. Podle stop na zachovaných kostech směřovala smrtelná rána nejčastěji do hrdla, do prsou nebo mezi lopatky. Na deseti lebkách jsou neobvyklé čtyřhranné otvory, které svědčí o tom, že gladiátor byl usmrcen úderem těžkého kladiva. Protože tento nástroj nepatřil k výzbroji bojovníků, domnívají se badatelé, že jde o gladiátory, kterým sice publikum darovalo život, avšak vzhledem k těžkým poraněním byli stejně odsouzeni na smrt. V těchto případech vběhl do arény určený otrok a uštědřil těžce raněnému ránu z milosti. Vítěz obdržel odměnu a odcházel branou života, zatímco zemřelého vynášeli z arény branou smrti.
LÉKAŘSKÁ PÉČE
Gladiátoři, kteří přežili, mohli počítat s kvalitní lékařskou péčí a měli velkou naději na uzdravení. Ukazuje to řada vyhojených poranění na různých částech těla. Jedna z koster nese stopy po provedené chirurgické amputaci. Dobrou lékařskou péči, která zahrnovala i jistou fyzioterapii, dopřával majitel svým gladiátorům především proto, že pro něj představovali drahou investici a měl tedy zájem, aby zůstali co nejdéle v bojeschopném stavu.
KDO BYLI GLADIÁTOŘI
Gladiátory byli obvykle otroci, váleční zajatci nebo odsouzení zločinci, ale mohli se jimi stát dobrovolně i svobodní občané. V gladiátorské škole panovala přísná kázeň a hierarchie. Bojovníci, kteří přežili několik zápasů, měli nejen respekt kolegů, ale i velkou popularitu mezi obyvatelstvem. Za určitých okolností mohl gladiátor získat po několika letech svobodu, často se vysloužilí gladiátoři stávali trenéry v gladiátorských školách.
Nejvíce zápasů absolvoval zřejmě slavný gladiátor Flamma (Plamen), kterému byla nejméně čtyřikrát nabídnuta svoboda, ale on pokaždé dal přednost dalšímu pokračování v zápasech. Zemřel při třicátém čtvrtém souboji a na jeho náhrobku na Sicílii stojí nápis: „Flamma, secutor, žil třicet let, zápasil čtyřiatřicetkrát, zvítězil jedenadvacetkrát, devět zápasů bylo nerozhodných, poražen čtyřikrát, narozen v Sýrii.“
Podobné štěstí ostatní gladiátoři zpravidla neměli. Bojovníci v aréně měli šanci jedna ku jedné až jedna ku třem, že zápas nepřežijí. Brutalita her se postupem doby stupňovala a šance na přežití se snižovaly.
VZNIK A VÝVOJ HER
Původ gladiátorských her spatřovali Římané u Etrusků, výzkumy však tuto hypotézu nepotvrzují. Souboje gladiátorů byly zpočátku součástí pohřebních slavností významných osob a měly zřejmě ilustrovat odvahu, sílu a ctnosti zesnulého. Jejich první pořádání je doloženo v roce 264 před naším letopočtem. Původně to byly výhradně soukromé podniky pořádané pro užší okruh hostů, později i pro široké publikum.
V roce 44 před naším letopočtem se konaly gladiátorské hry poprvé jako státem organizovaná slavnost. Krátce nato je císař Augustus prohlásil za panovnické privilegium a stanovil přesná pravidla pro jejich konání. Na území celé říše římské bylo pravděpodobně kolem stovky gladiátorských škol, z nich nejznámější v městě Capua a v Pompejích. Největší školu měla severoitalská Ravenna. S nástupem křesťanství rostla kritika krvavých gladiátorských her a v roce 325 byly poprvé zakázány císařem Konstantinem. Konaly se však i v následujících staletích a definitivně přestaly zřejmě až v první polovině pátého století."
Titvs Iventivs Martivs Ferox
Tribunus militum
Legio IIII Flavia Felix
"Concordia militum"

tenzor
Posts: 160
Joined: Sat 23. Oct 2010 8:35:40

Re: Gladiátoři

Postby tenzor » Sat 23. Oct 2010 18:03:50

Podobné štěstí ostatní gladiátoři zpravidla neměli. Bojovníci v aréně měli šanci jedna ku jedné až jedna ku třem, že zápas nepřežijí. Brutalita her se postupem doby stupňovala a šance na přežití se snižovaly.

Tohle bych si dovolil rozporovat. Ze záznamů o zápasech je zřejmé, že šance na přežití byla asi 90%. Samozřejmě, u neznámého gladiátora, který jde na svůj první souboj to klidně poměr 1:1 až 1:3 mohl být. Je důležité si uvědomit tři věci, 1. zkušený gladiátor měl mnohem vyšší šance, 2. jeho výcvik majitele něco stál, takže ho nenasazoval do riskantních soubojů, pokud z toho nekoukal velký zisk, 3. prohrát zdaleka neznamenalo zemřít.

Raptor
Posts: 314
Joined: Fri 25. Jun 2010 17:36:19

Re: Gladiátoři

Postby Raptor » Sun 24. Oct 2010 0:06:52

tenzor wrote:
Podobné štěstí ostatní gladiátoři zpravidla neměli. Bojovníci v aréně měli šanci jedna ku jedné až jedna ku třem, že zápas nepřežijí. Brutalita her se postupem doby stupňovala a šance na přežití se snižovaly.

Tohle bych si dovolil rozporovat. Ze záznamů o zápasech je zřejmé, že šance na přežití byla asi 90%. Samozřejmě, u neznámého gladiátora, který jde na svůj první souboj to klidně poměr 1:1 až 1:3 mohl být. Je důležité si uvědomit tři věci, 1. zkušený gladiátor měl mnohem vyšší šance, 2. jeho výcvik majitele něco stál, takže ho nenasazoval do riskantních soubojů, pokud z toho nekoukal velký zisk, 3. prohrát zdaleka neznamenalo zemřít.

Přesně tak. Ještě doplním, že pokud gladiátor zemřel, pořadatel her vyplácel jeho cenu majiteli. Takže nechat zabít gladiátora bylo jako ho koupit.

Tita Iuventia Martia
Posts: 2794
Joined: Fri 11. Jun 2010 6:35:08
Location: Praha 2
Contact:

Re: Gladiátoři

Postby Tita Iuventia Martia » Sun 24. Oct 2010 10:07:33

Salve,
dekuji za upresneni, ono je to citovane z jednoho nejmenovaneho popularne - naucneho casaku, cili je nutne to brat s jistou rezervou, spis jsem to sem dala, aby se prave rozvirila diskuse :-)

Tak je jasne, ze zkuseneho matadora, stejne, jako napriklad dnes vrcholoveho sportovce, si ten majitel / dneska klub, asi vic hyckal / hycka, nez novacka, co prave vysel z vycviku a zatim toho majitele glad. skoly moc nestal. Ono zivit je, satit a tak nebylo asi lacine, a tak je fakt, ze takovy majitel skoly i gladiatoru si sakra rozmyslel, jestli ho nechat zabit a nebo ne. Taky asi zalezelo, zda porazeny byl milackem publika, pak asi palce smerovaly vic smerem vzhuru, nez dolu. Pokud to byl nejaky neznamy gladiator, verim, ze ho klidne nechalo publikum zabit.

A mam dotaz: musel vzdy poradatel her vyhovet vuli lidu, co se tyce zabiti ci nezabiti porazeneho bojovnika? Ja jsem kdesi cetla, fakt uz nevim, kde, ze bylo lepsi vyhovet, zvlast, kdyz poradatel byl napriklad sam cisar anebo vysoce postaveny urednik ;-)
Titvs Iventivs Martivs Ferox
Tribunus militum
Legio IIII Flavia Felix
"Concordia militum"

Raptor
Posts: 314
Joined: Fri 25. Jun 2010 17:36:19

Re: Gladiátoři

Postby Raptor » Sun 24. Oct 2010 14:52:24

Tita Iuventia Martia wrote:Taky asi zalezelo, zda porazeny byl milackem publika, pak asi palce smerovaly vic smerem vzhuru, nez dolu. Pokud to byl nejaky neznamy gladiator, verim, ze ho klidne nechalo publikum zabit.

A mam dotaz: musel vzdy poradatel her vyhovet vuli lidu, co se tyce zabiti ci nezabiti porazeneho bojovnika? Ja jsem kdesi cetla, fakt uz nevim, kde, ze bylo lepsi vyhovet, zvlast, kdyz poradatel byl napriklad sam cisar anebo vysoce postaveny urednik ;-)

Rozhodnutí leželo jenom na pořadateli. Ale soukromníci i císaři pořádali hry pro zvýšení vlastní popularity. Proto rozhodovali obvykle nejspíš tak, aby lid měl radost.

Tita Iuventia Martia
Posts: 2794
Joined: Fri 11. Jun 2010 6:35:08
Location: Praha 2
Contact:

Re: Gladiátoři

Postby Tita Iuventia Martia » Thu 01. May 2014 21:22:27

Salvete,
clanek o gladiatorkach...

http://zoom.iprima.cz/clanky/silne-zeny ... existovaly



Valete
Titvs Iventivs Martivs Ferox
Tribunus militum
Legio IIII Flavia Felix
"Concordia militum"


Return to “Všední život Římanů a Řeků”

Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 1 guest

cron