Reportáže z akcí - klubový sraz 19/08/2011 - 21/08/2011

Připravili: Caecilia Metella a Titus Novius

Titus Novius: Takže jak to tehdy vlastně bylo? Byl pátek 19 srpna roku 2011, Počasí bylo slunečné a nebe skoro bez mraků. Mě v 13:00 skončila brigáda, nastala cesta domů. Doma jsem usnul a probudil mě až budík, který jsem si natáhl, abych šel návštěvě naproti k vlaku.

Caecilia Metella: Já jsem nasedla do autobusu v Laškově-Kandii a čím déle jsem se dívala z okna, tím častěji mě napadalo, že do Olomouce přivezu nejen sebe a svou miliardu věcí, ale také bouřku. Zrovna jel jeden můj známý řidič a o pár zastávek dál nasedli zase řidičovy známé babky a tak jsme všichni navzájem řešili velmi důležité a ožehavé autobusové drby, což byl důvod, proč jsem nemohla nikomu z ostatních ,,spoluřímanů“ zavolat a udat svou polohu. Bouřka vystoupila se mnou a začalo pršet. Na nádraží v Olomouci to však nebylo poznat, protože je uvnitř, takže jsem tam našla Titu, Martina, Nelu, Kramiho a Kryštofa úplně suché. Teď však nastal jistý problém s vlakem do Bystřice, protože já jsem úplný vlakový analfabet, tudíž jsem přehlédla, že vlak, kterým jsme měli jet, jede jen v neděli.. Naštěstí brzy na to jel vlak další. Ale ani to nebyl konec problémům. Když jsem si totiž už tolikrát kupovala jízdenku ve vlaku, jak jsem jezdila z Bystřice, nenapadlo mě, vlakového analfabeta, že opačným směrem s tím budou dělat takové cavyky. Průvodčí dštila kouř a síru, že jsem si nekoupila jízdenku na nádraží, ale nakonec mi ji prodala, i když pravda, se čtyřicetikorunovou přirážkou..

Titus Novius: Vlakem 14:49 ve Velké Bystřici zastávce vystoupili mí hosté v počtu 7 lidí : Lucka, Kryštof, Krami, Nela, Tita a Martin. Pozdravili jsme se a vydali jsme se zpět k mému domovu. U nás si všichni odložili zavazadla a společně jsme si dali guláš. Guláš chutnal všem, až na Lucku, pro kterou byl prý hořký.

Caecilia Metella: Když se to vezme pěkně ze široka, tak nějak kolem dokola, tak byl ten guláš celkem dobrý. Vyslovila jsem se takto : ,,Ten guláš by byl výtečný, kdyby v něm nebylo to pivo.“ Jenže on to byl pivní guláš, takže zcela jistě chápete, že kdyby tam pivo nebylo, nezasloužilo by si to tento název..Takže všechna čest Tomovu guláši a na mé chutě se neohlížet!

Titus Novius: Po chvilce oddechu jsem usoudil, že uděláme malou prohlídku Velké Bystřice. První zastávka byla hned za rohem, kde stál obchod a stánek se zmrzlinou. Já s Martinem jsme šli koupit nějaké pečivo. Ostatní zůstali u zmrzliny. Tita se strašně divila, že u nás stojí točená zmrzlina POUZE 9 Kč, protože u nich v Praze by stála alespoň dvojnásobek. Když Lucka dojedla zmrzlinu, náhle vstala a utekla do obchodu. Po chvilce se vrátila s lékořicovými pendreky. Všichni usoudili, že jsou dobré a tak se Nela rozběhla také pro pendreky. Po nákupu jsme se vydali zase o kousek dál, do cukrárny Galerie. A toto byla krásná chvilka pro Martina, který pěknou chvilku vybíral zákusky Nela, Lucka, Tita a Martin si sedli a začali zákusky pojídat. Já, Krami a Kryštof jsme dojedli dříve a usoudili jsme, že půjdeme napřed a až zbytek dojí, potkáme se doma. Tak jsme vyšli a dodělali jsme okruh a zamířili domů. Když jsme tam dorazili, překvapilo mě, že jsem měl další návštěvu – svého bratrance, který se přijel pochlubit se svojí novou motorkou.

Titus Novius: Kecali jsme s bratrancem, povídali si o všem možném, až potom najednou zazvonil zvonek. Kdo myslíte že to byl? No přeci zbytek naší družiny. Rozloučili jsme se s bratránkem, nachystali jsme něco na chuť a začali jsme si povídat.. To vše se odehrávalo převážně v posezení na dvoře.

Caecilia Metella : Nutno podotknout, že jsme řešili veledůležité a neodkladné záležitosti, například nejnovější drby, ale také se diskutovalo o nejvhodnějším uchycení liktorského svazku prutů, který se s Tomášem snažíme ,,hodnověrně zrekonstruovat“

Titus Novius: K večeru, když už se trochu ochladilo, jsme se přesunuli dovnitř a debatovali jsme dále. Pak jsme se pomaličku chystali spát. Jako poslední jsem šel spát já, Kryštof a Lucka.

Caecilia Metella : Zatímco všichni ostatní se zřejmě vyspali celou noc do růžova, já měla v obýváku nevítanou společnost – totiž, komára. Když jsem zhasnula světlo a chystala se usnout, začal mi bzučet kolem ucha. Poté, co jsem rozsvítila světlo, tak se jakoby propadl do země. Když se tato situace opakovala asi popáté, psychicky jsem to nezvládla, popadla peřiny a přestěhovala se do vedlejšího volného pokoje. Už skoro spím, ale něco mě ruší. Tik, tak, tik, tak ... Ten příšerný budík ne a ne ztichnout, tak jsem tu strašnou věc popadla a přesunula za dveře.. A to je konec mé první noční pohádky.

Sobota, 20 srpna
Titus Novius: Budíček byl zhruba na 8 hodinu, protože v devět hodin měli ještě přijet Honzík a Petr. Já, Kryštof a Krami jsme jim šli naproti. Když jsme dorazili domů , všichni byli vzhůru, kromě Lucky, která se v noci stěhovala . Probudili jsme ji.

Caecilia Metella : To vám bylo probuzení, že lepší jsem si vážně přát ani nemohla. Najednou mi u ucha začne tikat budík, otevřu oči a někdo na mě míří lukem!

Titus Novius: Nasnídali jsme se a převlékli jsme se rovnou do římského a šli jsme k posezení ven na dvůr. Začala oficiální schůze našeho spolku.

Titus Novius: Potom jsme předali Titě hůl a latrunculi, které jsem vyráběl(výměnou za kalhoty). Po schůzi jsme šli na zahradu spáchat pár fotek. Oběd. Potom nastala volná zábava, několik soubojů na zahradě a povídání si o římských věcech.

Titus Novius: V 17 hodin opět odjeli Honzík s Petrem. Jinak jsme byli stále na dvoře. Ti kteří si chtěli zabojovat byli na zahradě, na dvoře se grilovaly špekáčky a klobásy. Jak se začínalo stmívat, uchýlili jsme se znovu do budovy. Večer proběhl trochu jinak – byli jsme u počítače a dívali jsme se na pár římských věcí. Martin, Nela a Tita šli spát jako první. Zbytek se posadil na gauč u počítače a díval se na film „Periskop nahoru a dolů“. Po filmu se šli uložit Krami a Kryštof, já s Luckou jsme chystali spaní.

Caecilia Metella : Ach, ty noci! Po včerejších zkušenostech jsem byla přesunuta do místnosti, kde byl počítač. JENOMŽE : sotva jsem ulehla, známé tikání se opět ozvalo..Popadla jsem ten zlořečený budík a šup s ním na chodbu. Po chvíli, když jsem se znovu chystala usnout a nechat si Tiberiem Semproniem našeptávat zákony o půdě, vyrušilo mě další tikání. Jenže tentokrát znělo z mnohem větší dáli, zato hlasitěji. Po důkladném ohledání veškerého prostoru jsem zjistila, že vydavatelem tohoto rušivého zvuku není nic jiného, než nástěnné kuchyňské hodiny. Co se dalo dělat, musely pryč. Omlouvám se rodině Novotných, v jejihž domě jsem se dopustila této hodinové revoluce, ale já se vážně potřebovala vyspat.

Neděle, 21. srpna
Titus Novius: První věc, která mě zaujala, když jsem vstal, byla ta, že zase byly hodiny mimo místo, kde mají skutečně být.. Hned jsem věděl, komu ty hodiny zase zavazely.. No jo, zase Lucce. Lucka k hodinám napsala dopis, proč vlastně je zase odsunula z původních míst. Potom nastalo balení věcí, každý se chystal na odjezd. V 10 hodin jsme návštěvu vyprovodili na vlak a u mě zůstala pouze Lucka, která mi pomohla vše uklidit.

A zde jsou nějaké ty fotografie z této naší povedené akce:


Kontakt

Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio(zavinac)castraromana.cz