Reportáže z akcí - Římmští vojáci a civilisté na hradě Točník 29/09/2012

Připravila: Caecilia Metella

Dne 29. září 2012 pořádalo naše sdružení Castra Romana o.s. na hradě Točníku akci pro veřejnost s názvem: „Římané na hradě Točník“. Jelikož se členové sjížděli s různých koutů republiky, sraz byl na Točníku už v pátek, 28. září. Po příjezdu jsme se vydali na obhlídku hradu a když se den nachýlil k večeru, bylo nutné najít si místa na spaní. Dva naši vojáci – Gnaeus Ovius s Arminiem – a jeden civilista – Titus Novius, si postavili na plácku nad hlavním nádvořím stan a my ostatní jsme si nachystali nocleh v jedné z hradních síní. Někteří z nás se odebrali na průzkum místní hospody, která se nachází dole pod hradem. Ráno jsme vstali velmi brzy, abychom stihli všechno včas nachystat. V noci bylo velmi chladno a tak nám přišlo velmi vhod protáhnout zkřehlé údy vynášením stolů a lavic z hradních místností. Všechno se zdárně stihlo a my mohli s klidným srdcem vyvěsit na hrad ceduli s upoutávkou. Samotná akce byla zahájena v deset hodin tím, že byla otevřena brána hradu a brzy začaly dovnitř proudit skupinky návštěvníků. Hned poté, co návštěvník prošel branou na první nádvoří, mohl spatřit naši první „římskou expozici“ – naproti, s kamennou zdí za zády, se naše civilní sekce pokoušela nabudit atmosféru římského domu. V minimalistickém provedení o dvou stolech, několika lavicích a dvou až tří lidech se naší civilní sekci podařilo ukázat lidem, jak vypadala pracovna římského úředníka, právníka nebo obchodníka, římská kuchyně, dětské hračky nebo typické římské látky a oděvy. V „římské pracovně“ trávila čas převážně Caecilia Metella, která návštěvníky seznamovala s různými záležitostmi běžného římského života. Návštěvníci se mohli seznámit s římskými psacími potřebami, mohli si sami vyzkoušet rytí do voskové tabulky a psaní brkem, svinout a zavinout pravý papyrus, pročíst si římské zákony, případně pokusit se sečíst či odečíst římská čísla na nejstarší kalkulačce na světě – abaku. K prohlédnutí a osahání tu byly starověké mince – nejen římské, ale i několik řeckých drachem, židovských šekelů a jedna bójská hemidrachma. Ovšem největší zájem budily jiné mince, které jsme, za účelem „nekažení mravní výchovy mládeže“ nejprve měli schované v pytlících, ale nakonec se také, jako součást naší kultury, ucitly na stole, tzv. spinthrie, jenž sloužily jako vstupenky do „veselých podniků pro dospělé“, či chcete-li nevěstinců a vyobrazení na minci tomu také odpovídá. Dále měli návštěvníci možnost přečíst si – případně odnést si domů – papíry se zajímavostmi o římském kalendáři, měrném systému, číslech nebo i o významných svátcích, které byly vyvěšeny na šňůře na zdi. V kuchyni panovala převážně Iunia, která stíhala jak vařit pro naše vyhladovělé civilisty a vojáky vařit ovesnou kaši s medem a porcovat králíka, tak seznamovat návštěvníky se zvláštnostmi římské kuchyně. Všude bylo vidět rozličné nádobí – misky, lžíce, pánve, hrnce, rendlíky, na zdi bylo rozvěšeno pár sušených bylinek, pytlů s moukou a česnek, na stole ležely mísy a talíře s chlebem, ovocem, cizrnou nebo pšeničným zrnem a příchozí mohli ochutnat pravý piniový med či „uzobnout“ si pár kuliček hroznového vína.

Je jasné, že za takového malého počtu Římanů(všehovšudy 2 až 3) vznikaly občas jisté zmatky a staly se občas i takové případy, že Caecilia Metella musela utnout výklad uprostřed a běžet urychleně křísit oheň, jelikož občan Titus Novius právě vypomáhal vojákům v táboře; jindy se musela vzdálit z jiného důvodu a neměl za ni kdo zaskočit. Tímto se také chceme omluvit některým návštěvníkům, kteří se takto nedozvěděli celé vyprávění – z prvního ročníku jsme se poučili a v roce 2013 již bude vše jak má být.

Když návštěvníci hradu vystoupali nad naší kuchyní nahoru po schodech, dostali se do druhého nádvoří, kde na travnatém plácku měla svou „základnu“ vojenská sekce. Už z minulé noci tam měli naši dva legionáři – Gnaeus a Tiberius – postaven vojenský stan a nyní svorně i s germánským barbarem Arminiem poodhalovali veřejnosti slasti i strasti vojenského života. Malí i velcí zájemci o boj měli k dispozici cvičné dřevěné meče a kdo chtěl, mohl si podržet gladius opravdový, nasadit si na hlavu přilbu, potěžkat desetikilové scutum - zkrátka vyzkoušet si římskou výzbroj a výstroj.

Každou hodinu, jak oznamovala vývěska na bráně, se konalo pásmo soubojů. Už deset minut před začátkem se po hradě začala pohybovat skupinka dvou až tří vojáků, kteří tlukouce zbraněmi o štíty a hlasitě křičíce oznamovali návštěvníkům, že na dolním nádvoří proběhne souboj : „Mezi chrabrým legionářem neporazitelné římské armády Gnaeem Magiem Oviem a jeho protivníkem, špinavým a nevzdělaným barbarem Arminiem“, případně : „Mezi slavným a udatným germánským bojovníkem Arminiem a jeho nepřítelem Římanem!“.

Účast byla poměrně hojná, publikum obvykle obsadilo všechny stoly a židle které byly v této části hradu k dispozici a kdo se nevešel, posedal si na vyvýšené stupně či schody.

V soubojích se utkávali naši čtyři vojáci v různých obměnách v průběhu dne – germán Arminius, člen pomocných sborů Titus a legionáři Gnaeus a Tiberius, který také celou soubojovou část vtipně a pohotově komentoval.

Ačkoli jsme skupina římská a ač se naši vojáci snažili sebevíc, největší potlesk sklidil v soubojích od diváků stejně germánský Arminius a malí nadšení fanoušci tleskali do kolen a křičeli : „My chceme germána! My chceme germána!“ - na což bylo poté zareagováno slovy: „Tak si pro něj pojďte!“, skupinka dětí dostala dřevěné meče a mohla se účastnit boje. Nadšení malí návštěvníci si vyzkoušeli také boj proti „obrněnému“ legionáři a ve všech případech byli velmi stateční – inu, Římané i Germáni by z nich měli radost! Po skončení soubojů ještě vojáci v krátkosti předvedli a popsali svou výzbroj a výstroj.

Nás, Římany na Točníku měli návštěvníci možnost prohlédnout si do čtyř hodin odpoledne. Akce skončila o něco dříve, kvůli nepřízni počasí – začalo pršet a my museli začít sklízet věci. Tímto chceme také poděkovat dětem z jedné soukromé školy z okolí, kteří nám ochotně pomohli mnoho věcí zachránit před deštěm a přenést je v pořádku na stoly a lavice pod střechu.

Po vydařené akci jsme se zaslouženě pustili do pečeného králíka, kterého naše Iunia v římské kuchyni vytrvale připravovala. Po definitivním uvedení nádvoří hradu do původního stavu jsme večer zakončili dole v podhradí, v místní hospůdce U Karla IV, kde jsme vše řádně zajedli a zapili. Ještě jednu poněkud chladnou noc na hradě a pak už jsme se rozloučili s paní správkyní, místními vrátnicovými kočkami a celým hradem Točník – a rozjeli se zpět do Prahy, Jižních čech a na Moravu. Těšíme se na Točník 2013!

Caecilia Metella

A zde pár fotografií:


Kontakt

Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio(zavinac)castraromana.cz