Struktura římské legie v období principátu

Připravili: Tita Iuventia Martia a Appius Sollanius Pertinax

Nejmenší jednotkou císařské legie byla CENTURIE, která původně mohla mít 100 mužů, ale za Polybiových časů jich měla 80. Centurie byla rozdělena do deseti oddílů po osmi mužích (CONTUBERNIUM), kteří sdíleli stan a mulu na tažení a dvě místnosti v kasárnách. V jedné nocovali a v druhé měli uskladněné své vybavení. Je též velmi pravděpodobné, že se společně stravovali.

V republikánských časech jsou velmi často zmiňovány manipuly, které byly složeny ze dvou centurií. Párování centurií v táboře i v pevnosti zůstalo a tato stará jednotka pravděpodobně měla dále určitý administrativní a taktický význam. Předpokládá se, že jednotky toto uspořádání dodržovaly jak na pochodu, tak i při přehlídkách. Avšak centurie byla základní jednotkou císařské legie. Šest centurií tvořilo kohortu (480 mužů) a deset kohort tvořilo legii. Legie tedy měla velikost přibližně 5000 mužů. První kohorta měla, podle Hygina a Vegetia, přibližně „tisícovou“ velikost s pěti zdvojenými centuriemi. Potvrzují nám tuto domněnku též nápisy z 2. stol.n.l. a první plány na stavbu pevností INCHTUTIHIL (z roku 85 nl.), CAERLEON, NOVAESIUM a LAMBAESIS, avšak ne u jiných pevností. Další vykopávky na ranějších Římských pevnostech v Británii z 1. stol. n. l. V Colchestru, Gloucesteru, Exeteru a Usku mohou pomoci určit, kdy přesně byla první kohorta zdvojena. Vegetius je pro nás jediná autorita ohledně uspořádání kohort do bitevní formace a také nám dává určitý náznak jejich relativní důležitosti. V přední řadě byla první kohorta umístěna vpravo, třetí uprostřed a pátá nalevo, druhá a čtvrtá byly mezi nimi. Za první kohortou byla v druhé řadě šestá, o které Vegetius píše, že by se měla sestávat z nejlepších mladých mužů, osmá kohorta, z vybraných vojáků, byla uprostřed a desátá, na levém křídle, byla také rekrutována z dobrých mužů. Dvě zbývající kohorty, sedmá a devátá, byly mezi nimi. Zdá se, že nejslabšími kohortami byly devátá a sedmá, čtvrtá a druhá, a v první dvojici z nich mohl člověk očekávat, že najde rekruty ve výcviku. K legii byla také připojena jízdní jednotka, jejíž členové sloužili jako průzkumníci a jízdní poslové. Josephus píše, že jich na legii připadalo 120.

DŮSTOJNÍCI

Velitelem legie byl legatus legionis, titul, od kterého je odvozeno slovo legát, tedy někdo, komu byla dána speciální pravomoc. Za císařství císař, jehož impérium mu dávalo oficiální pravomoc postavit armádu, jmenoval své vlastní generály, aby veleli legiím místo něj. Tito muži byli obvykle senátoři, kteří již byli praetory nebo vyššími magistráty během své politické kariéry. To už jim bývalo alespoň třicet let, přestože např. Agricolovi bylo pouze 28. Slabinou tohoto systému bylo, že jmenování legátem bylo nejčastěji jen jedním krokem v kariéře muže a velení bylo jen na tři až čtyři roky. Jejich vojenské schopnosti se velmi lišily a přestože někteří nadšeně hledali slávu na bitevním poli, většina legátů, s vyhlídkou na budoucnost, doufala, že se vyhne jakékoliv vážnější chybě, která by mohla jeho postup ohrozit. Po té, co senátor zastával úřad konzula, mohl se stát provinčním guvernérem a v císařských provinciích také velitelem několika legií.

V legii sloužilo též šest vojenských tribunů (TRIBUNI MILITUM), všichni své pozice zastávali jen jako další krok ve svých kariérách. Starší tribun byl senátorský čekatel (tribunus laticlavius), tj. s nárokem na nošení širokého purpurového pruhu na tóze a tunice. Tento post kandidát zastával ještě před tím, než vstoupil do senátu jako Quaestor. Později, ve své kariéře, mohl získat plné velení legie a toto byla jeho vojenská průprava. Pět zbývajících tribunů byli nejčastěji mladí příslušníci jezdeckého stavu a označovali se jako tribuni angusticlavii, tj. na své tunice nosili tenké purpurové pruhy. Byli to nižší magistráti nebo praefekti kohort pomocných sborů (tzv. Auxiliares), někteří z nich mohli později zastávat vyšší místa ve státních službách, např. jako prokurátoři. Běžný hodnostní postup (v polovině 1. stol.n.l.): PRAEFECTUS COHORTIS PEDITATAE (EQUITATAE) – prefekt pomocných pěších nebo jízdních kohort, TRIBUNUS LEGIONIS ANGUSTICLAVIUS (viz. Výše), PRAEFECTUS ALAE (prefekt jízdy)

Pro ty z mužů, kteří dosáhli jezdeckého stavu později ve vyšším věku, mohl třetí úřad, který zastávali tři nebo čtyři roky, pravděpodobně dostačovat, ale mladý jezdec, který měl schopnosti a správné konexe mohl dokonce dosáhnout senátorského stavu. V legii tito důstojníci zastávali štábní funkce a spíše než přímé velení, měli administrativní a soudní povinnosti.

PRAEFECTUS CASTRORUM

Dalším důstojníkem jezdeckého stavu, třetí v hierarchii velení, byl PRAEFECTUS CASTRORUM, který byl zodpovědný za údržbu pevnosti a za zásobování jídlem, municí, vybavením atd. Obvykle to byl muž ve věku 50 až 60 let, který strávil celý svůj život v armádě. PRAEFECTUS CASTRORUM byl bývalý PRIMUS PILUS (první centurio legie). Tento muž dosáhl své hodnosti úspěšným absolvováním centurionského kariérního žebříčku, tzv. centurionátu. V případě, že jak legát, tak starší tribun byli nepřítomni, přebíral velení. Pro mnoho PRIMI PILARES (bývalý PRIMUS PILUS) byl toto vrchol jejich armádní kariéry, takže tuto pozici zastávali i v pokročilém věku. velení legie. Muži s výjimečnými schopnostmi, zkušenostmi nebo konexemi se mohli dostat do mnohem vyšších civilních pozic a stát se např. provinčním prokurátorem, nebo, díky svému vojenskému talentu, získat tribunát v římských kohortách – výjimečně mohl dosáhnout na samý vrchol: být praefektem praetoriánské gardy (PRAEFECTUS PRAETORIO).

CENTURIONI

Důstojníky s největší zodpovědností v legii byli centurioni, kterých bylo 60. Centurioni v legii měli různě vysoké postavení. Nejvýše postaveným setníkem byl PRIMUS PILUS, který přestože byl velitelem první centurie první kohorty v legii, měl mnohem širší zodpovědnost. Tento post byl zastáván pouze rok. Tato praxe pochází z republikánských dob, kdy byl centurionát udělován pro tažení v daném roce. V tomto ranném období proto mohl zkušený setník zastávat tento úřad šestkrát nebo sedmkrát za sebou. Tato pozice byla velmi dobře placena a při propuštění obdržel propouštěný PRIMUS PILUS obnos, který mu dostačoval k dosažení jezdeckého stavu. Pokud si dotyčný přál, mohl pokračovat ve službě v armádě, pokud bylo pro něj volné místo, a nebo mohl dále pracovat na atraktivních postech ve státní správě. Druhým v pořadí po PRIMIPILOVI byl PRINCEPS, který byl zodpovědný za personál velitelství a za výcvik. Další centurioni první kohorty, kteří jsou nám známi jako tzv. PRIMI ORDINES, byli v pořadí hodností: HASTATUS, PRINCEPS POSTERIOR a HASTATUS POSTERIOR. V ostatních kohortách měli centurioni hodnosti: PILUS PRIOR, PILUS POSTERIOR, PRINCEPS PRIOR, PRINCEPS POSTERIOR, HASTATUS PRIOR, HASTATUS POSTERIOR. Tyto hodnosti byly na stejné úrovni, lišili se jen služebním stářím. Vyšší pozice byly zastávány výjimečnými nebo zvlášť oblíbenými muži mezi nižšími centuriony, ale bylo zcela běžné přímé povyšování do těchto hodností z řad EVOCATI Římských kohort – ti, kteří sloužili v legiích šestnáct let. Zvláštní okolnosti mohli narušit běžný způsob povyšování. Např. podpora vítězné strany v občanské válce mohla přinést povýšení a naopak. Jedním z výrazných rysů centurionátu byl způsob, jakým byli důstojníci překládáni od legie k legii a z provincie do provincie. Je znám příklad setníka (Petronius Fortunatus), který v průběhu své 46-leté služby vystřídal třináct legií a sloužil od Palestiny po Británii hovoří jasně. Centurioni byli běžně jmenováni provinčním guvernérem.

Kariérní struktura pod centuriony, přestože zdánlivě jednoduchá, byla složitá síť propojená s personálem velitelství legie. Lidé byli přesouváni z pozice na pozici, ne podle povyšovacího žebříčku, ale podle pečlivě navrženého plánu určeného k tomu, aby poskytl široký rozsah zkušeností s velením a administrativou. To bylo považováno za nepostradatelnou součást výcviku pro nastoupení centurionátu, ale jen ti, kteří se stali CORNICULARII a nebo OPTIONES mohli očekávat povýšení do hodnosti setníka. Kandidáti byli označováni jako OPTIONES AD SPEM ORDINIS nebo OPTIONES SPEI a tito pak čekali, až bude na nastoupení centurionátu volné místo. V každé z centurií byly čtyři hodnosti pod centurionem, nejvyšší z nich byl SIGNIFER (nosič Signa, standarty centurie), který měl na starosti administrativu uvnitř své jednotky. V hodnostním žebříčku následoval OPTIO, který přebíral velení jednotky v poli, pokud centurio chyběl a nebo padl. Tito dva důstojníci byli označováni jako tzv. PRINCIPALES a pobírali dvojitý žold. Dalším důstojníkem byl TESSERARIUS, doslova to byl muž, který přenášel denní heslo a pravděpodobně měl na starosti malé výstražné hlídky a skupinky provádějící pomocné manuální práce. Čtvrtým byl CUSTUS ARMORUM, který měl za úkol se starat o zbraně a vybavení. Důstojníci v centuriích byli propojeni se štábem velitelství, známým jako TABULARIUM LEGIONIS, jehož hlavou byl CORNICULARIUS. Nižšími posty v rámci štábu bili: EXACTI (účetní), LIBRARII (písařI). Výše postavenými byli: FRUMENTARII (obstarávání a rozdělování potravin) a QUAESTIONARII (policisté a vyšetřovatelé). Nad nimi lze umístit COMENTARIENSIS, vyšší úředník spojován se soudními funkcemi. Docházelo k častým přesunům z pozice na pozici, přesné vztahy mezi těmito funkcemi nejsou známy. Z útržkovitých důkazů lze pouze odvodit celkovou tendenci postupu na vyšší hodnosti.

Personál velitelství také zahrnoval muže s mnohými speciálními funkcemi, např. vedení záznamů o zásobách obilí (LIBRARII HORREORUM), správu fondu povinných úspor vojáků (LIBRARII DEPOSITORUM) starající se o majetek mužů, kteří zemřeli v aktivní službě (LIBRARII CADUCORUM).

Jedním z možných kroků na cestě k centurionátu byla pozice AQUILIFERA, muže, který nosil orla legie a měl také na starosti truhlu se žoldem, ta bývala, kvůli bezpečnosti, uložena spolu se standartami ve svatyni legie. Dalším nosičem standart byl IMAGINIFER, který nosil obraz císaře (tzv. IMAGO), ale neměl žádný speciální status a neodlišoval se od ostatních signiferů (nosičů standart).

Jak legát, tak starší tribun měl navíc svůj vlastní štáb pod velením CORNICULARIUS LEGATI nebo TRIBUNI. K legiím byli připojováni i tzv. BENEFICIARII, sloužící pod provinčním guvernérem, nebo pod prokurátorem.

IMUNES

Legie potřebovali obrovské množství řemeslníků a dalších specialistů, vykonávaly také stavební a ženijní práce. Pro základní stavební a ženijní práce byli trénováni všichni legionáři, odborné činnosti vykonávali tzv. IMMUNES. Byli to muži, kteří neměli žádnou speciální hodnost, ale byli zproštěni povinnosti provádět pomocné a namáhavé manuální práce, mnohdy též velmi nepopulární (čištění latrín). Normálním vojákům mohl jejich centurio přidělovat různé nepříjemné práce (např. kopání latrín), nebo chtít úplatky za úlevu z těchto služeb. IMMUNES byli zproštěni od těchto povinností.

Od Hadriánovi reformy také dostávali o polovinu vyšší žold. Zachovaly se nám pouze nekompletní seznamy těchto funkcí, patří sem např.: MENSORES – zeměměřiči, OPTIO VALETUDINARII – optio velící nemocničním ošetřovatelům, MEDICI – zdravotníci, CAPSARII – obvazovači zranění, ARTIFICES QUI FOSSAM FACIUNT – zeměměřiči, kteří měli na starosti plánování a kopání příkopů, VETERINARII – veterináři, ARCHITECTUS – stavařský mistr, GUBERNATORES – kormidelníci, NAUPEGI – loďaři, stavitelé lodí, BALLISTRARII – muži, kteří stavěli nebo obsluhovali BALISTAE, SPECULARII – skláři, FABRI – řemeslníci pracující ve FABRICAE (dílny), SAGITTARII – výrobci šípů, AERARII – řemeslníci pracující s bronzem, BUCCULARUM STRUCTORES – řemeslníci vyrábějící lícnice pro přilby, CARPENTARII – truhláři, SCANDULARII – pokrývači, GLADIATORES – mečíři, AQUILICES – odborníci na hydrauliku, TUBARII – výrobci trubek, CORNUARII – výrobci CORNUA (tj. hudebních nástrojů), ACUARII – výrobci luků, PLUMBARII – řemeslníci zpracovávající olovo, FERRARII – kováři, LAPIDARII – kameníci, QUI SILVAM INFINDUNT – lesníci, QUI CARBONEM CAEDUNT AC TORRENT – uhlíři, IN EODEM NUMERO HABERI SOLENT LANI – řezníci, VENATORES – lovci, VICTIMARII – muži starající se o obětní zvěř, OPTIO FABRICAE – optio velící dílně, QUI AEGRIS PRAESTO SUNT – služba na ošetřovnách, LIBRARII QUO QUE QUI DUCERE POSSINT – účetní a „studenti“, kteří se účetnictví učí, HORREORUM LIBRARII – úředníci starající se o záznamy o sýpky, LIBRARII DEPOSITORUM – muži starající se o vklady vojáků, LIBRARII CADUCORUM – muži starající se o majetek padlých vojáků, ADIUTORES CORNICULARIORUM – asistenti hlavního účetního, STRATORES – muži starající se o koně, POLLYONES – mlynáři, CUSTODES ARMORUM – zbrojíři, PRAECO – heroldi nebo hlasatelé, BUCINATOR – trubač, HARUSPICES – kněží, MEDICI ORDINARII – doktoři.

Na úplném spodku hodnostního žebříčku byli obyčejní legionáři (Miles gregalis - vojín).

Zdroj: The Roman Imperial Army of the First and Second centuries A.D. Graham Webster


Kontakt

Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio(zavinac)castraromana.cz