LORICA SQUAMATA - ŠUPINOVÁ ZBROJ

Připravili: Tita Iuventia Martia a Appius Sollanius Pertinax

Loricu squamatu (šupinovou zbroj) užívali Římané zřejmě již v období rané republiky (od 4. stol. př.n.l.) a zdá se, že ji převzali, spolu s loricou hamatou právě v průběhu válek s Kelty v Itálii. Šupinovou zbroj užívali také Řekové, takže je možné, že ke Keltům se dostala od Řeků žijících v jižní Itálii. Do Mariových vojenských reforem (107 př. n.l.) si tuto zbroj, stejně jako loricu hamatu, mohli dovolit jen bohatí hastates nebo principes, ale jak šel čas a Řím stále více bohatl, těchto zbrojí přibývalo. Je jisté, že tento druh ochranného odění se užíval také v průběhu principátu a zůstal v užití i v pozdní Antice.

Jednalo se o pancíř konstruovaný z kovových šupin našívaných na lněný podklad, i když nelze vyloučit i použití jiné látky nebo kůže. Lorica squamata (jak nám ukazují hlavně ikonografické artefakty: náhrobní kameny a stély) byla užívána vojenskými hudebníky (tubicen, cornucen), znakonoši (signifer, vexillarius), centuriony, kavaléristy a dokonce také vojáky pomocných kohort (auxilia). Tato zbroj mohla být stejně tak ovšem nošena také legionáři (záleželo jak na osobních preferencích, tak na dostupnosti jednotlivých typů ochranného odění a bohatství vojáka).

Na vítězném vojenském monumentu císaře Traiana nad Dáky, tzv. Tropaeum Traiani, je zobrazena většina vojáků právě v této ochrané zbroji, v kontrastu s Traiánovým sloupem, kde má naopak většina vojáků loricu segmentatu.. Tento monument můžeme považovat za dostatečně historicky věrohodný, protože si jej nechali vytesat sami vojáci na památku svého tažení.

Squamata byla podobného "střihu" jako lorica hamata, t. j. kroužková zbroj. Délka byla často do poloviny stehen, jednoduchá nebo s náramenními zdvojeními či se zesilujícím límcem (zesílená ochrana proti sekům vedeným shora či proti úderům odkloněnýmm přilbou vojáka právě na jeho ramena). Zbroj mohla používat rozparky nebo zapínání buďto na zadní straně nebo na bocích, takže bylo jednoduší si zbroj navléci. Mnoho toho bylo již napsáno o slabině šupinového pancíře při bodech vedených ze spodu směrem nahoru, ale většina těchto tvrzení je zřejmě přehnaná, navíc pěší legionář byl takovým útokům vystaven jen vzácně. Tento druh pancíře poskytoval slušnou ochranu jak proti bodům, tak sekům a byl dobře opravitelný i v polních podmínkách, ale narozdíl od kroužkového pancíře tato zbroj neumožňovala takovou míru volného pohybu. Byla také náročnější na údržbu.

Jednotlivé "squamae" (šupiny) byly vyráběny buďto ze železa, bronzu nebo existovaly zbroje vyráběné z konbinace různých druhů kovů na jedné lorice, šupiny mohly být cínovány nebo dokonce postříbřeny. Jeden nález (fragment šupinového pancíře) se skládá z bronzových pocínovaných a obyčejných bronzových šupinek. Kov obvykle neměl příliš velkou tloušťku (0,5 - 0,8 mm). Protože se jednotlivé šupiny překrývaly, efektivní tloušťka zbroje byla nejméně dvojnásobná a poskytovala nositeli dobrou ochranu. Velikost šupinek se pohybovala v rozsahu od cca 6 x 9 do 50 x 75 mm. Přičemž nejčastější velikost byla cca 13 x 25 mm. Co se týče tvaru šupin jako takových, mnohé měly zakulacený dolní konec, zatímco další tvar do špičky nebo dokonce rovný spodek s pouze sraženými rohy. Šupinky mohly být rovné či mírně prohnuté, také se žebrem nebo do tvaru obráceného písmene V.

Šupinky byly obvykle spojené drátem k sobě ve vodorovných řadách a poté přidělány šňůrkou nebo přišity na podklad. Proto měla každá šupina čtyři až dvanáct dírek, dvě a více na každé straně pro spojení drátkem s další v řadě, jednu nebo dvě na horní části na připevnění k podkladu a někdy také jednu nebo dvě ve spodní části na lepší upevnění šupin na podklad nebo jedné s druhou. Typ zbroje, kde jsou šupinky svázány šňůrkou jednak druhé a nepotřebují tudíž žádný podklad, je znám jako lamelová zbroj. Aby toho nebylo málo, tak k dovršení celého zmatku existuje ještě navíc typ loricy squamaty s do sebe zapadajícími šupinami, které jsou následně spojené drátem jedna ke druhé a tudíž také nepotřebují žádný podklad. Tato samonosná zbroj se objevila za vlády Antoninovců (138 - 192 n.l.) a v pozdním 2. stol. n.l. a v 3. stol. n.l. se stala velmi populární. V užívání zůstávala také lorica squamata s našívanými šupinami, ale někdy v pozdním 2. stol. n.l. postupně mizí náramení zdvojení. Pod šupinovou zbroj, stejně jako pod jiné loricy, se nosila prošívanice (subarmalis).

Může být těžké říci, z jakého z typů squamaty pocházejí jednotlivé šupiny. Římané neměli nutně žádný specifický výraz pro jednotlivé subtypy squamaty, byla to prostě lorica squamata (šupinová zbroj). Typická šupinka měla svisle umístěný pár dírek na každé straně blízko vrchní části a jednu nebo dvě, vodorovně umístěné dírky, na své horní části.

Nikdy nebyla nalezena úplná římská šupinová zbroj, nicméně existuje několik nálezů částí této zbroje nebo jednotlivých šupin.

Velký fragment železného šupinového pancíře (typ do sebe zapadající šupinky), zřejmě část límce, byl nalezen na počátku roku 2001 u Carlisle (Velká Británie). Rentgenový snímek můžete nalézt zde. Další nálezy částí loricy squamaty naleznete také zde. nebo na webové on - line kolekci římských nálezů zde.

Dochovala se část těžkého lněného podkladu, v jednom případě dokonce vycpávaného slámou, která poskytovala ochranu proti koncům drátů spojujících jednotlivé šupinky. Kůže byla také považována za možný podklad pro šupinky, ale nemáme pro ni žádný přímý důkaz a také byla asi méně pohodlná, než len.

Další variantou je zřejmě velmi těžká, ale účinná zbroj, tzv. Lorica Plumata, kroužková zbroj pokrytá šupinami. Bylo nalezeno několik fragmentů této zbroje, vždy byla konstruována z těch nejmenších kroužků a šupinek a zdá se, že byla vyhrazena pouze pro důstojníky. Vršek každé šupiny je ohnutý zpět pod pravým úhlem a jsou skrz ně proraženy dírky, skrz ty procházejí jednotlivé kroužky od kroužkové zbroje. Krásnou rekonstrukci tohoto luxusního pancíře můžete vidět v knížce Římské legie znovuzrozené v barevné fotografii, kde ji má na sobě centurion Dan Peterson. Lorica plumata může být ale také vlastně jenom další římský výraz pro šupinovou zbroj a nebo pro typ se šupinami s žebry, ty mají totiž více péřovitý vzhled.

Zdroj: Webové stránky Legio XX z USA


Kontakt

Radka Hlaváčová
Bělehradská 58
120 00 Praha 2

E-mail: optio@castraromana.cz
Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio(zavinac)castraromana.cz