LORICA SEGMENTATA

Připravili: Tita Iuventia Martia a Appius Sollanius Pertinax


lorica segmentataLorica segmentata, asi nejznámější římská zbroj vůbec, je železný pancíř, tvořený jednotlivými pásy spojenými koženými pásky. I když se jedná téměř o plátovou zbroj, díky své geniální konstrukci poskytuje maximální možnou volnost pohybu svému nositeli. Jelikož se jednotlivé pláty zbroje překrývají, poskytuje toto ochranné odění také vysokou míru ochrany jak proti bodům tak sekům nepřítele. Název "Lorica segmentata", který je pro tuto zbroj tak často užíván, a který se již dávno vžil, ovšem není původní, římský, nýbrž moderní - objevil se poprvé snad na konci 16. století.

Existovaly tři základní typy tohoto ochranného odění:
  • LORICA SEGMENTATA TYP KALKRIESE (s podtypy A a B)
  • LORICA SEGMENTATA TYP CORBRIDGE (s podtypy A, B, C)
  • LORICA SEGMENTATA TYP NEWSTEAD

  • Dále také čtvrtý, s loricou segmentatou příbuzný typ ALBA JULIA, pro který ovšem nemáme jiný než ikonografický důkaz.

    Poprvé se lorica segmentata objevila ve výzbroji a výstroji římských legionářů pravděpodobně na konci 1. stol. př. n. l. za vlády císaře Augusta (její původ není znám) a můžeme se s ní stále setkat ještě v polovině 3. stol. n. l., v počátku tzv. krize třetího století. Nejznámější je tato zbroj ze spirálovitého reliéfu na Traiánově sloupu (Řím), kde je jasně identifikovatelná u jednotlivých postav římských legionářů účastnících se dáckých válek (rané 2. stol. n. l.) za vlády císaře Traiana. A byl to právě tento fascinující monument, který vedl učence k tomu, aby začali toto římské ochranné odění studovat. V souvislosti s tím museli také přemýšlet nad pojmenováním této zbroje a protože tehdejší učenci většinou psali v latině, vymysleli speciální název: Lorica segmentata (zbroj v částech, segmentová zbroj). Pod tímto názvem je lorica známa i v dnešní době, nicméně můžete se setkat i s označením "segmentová", "spojená" nebo "plátová" zbroj (angl.: segmental, articulated, plate), nebo dokonce s německým výrazem "Schienenpanzer." Nedávné nálezy z Kalkriese (lokalita Varovy porážky v Teutoburském lese) a z dalších lokalit ukazuje, že typ Corbridge nebyl první typ, který Římané používali, nicméně právě tuto loricu segmentatu jsme schopni dnes zrekonstruovat s kompletní historickou přesností.

    První rozpoznatelné fragmenty této zbroje byly nalezeny v archeologické lokalitě Bad Deutsch-Altenburg (Rakousko), a to v bývalé legionářské základně Carnuntum v roce 1899. Avšak až po nálezu tzv. Corbridgeského pokladu (Corbridge, Velká Británie, 1964), dřevěné truhlice obsahující 12 částí, 6 ramenních a 6 pro torzo (žádných shodných, bylo možné interpretovat zbroj bez pomoci sochařských důkazů (mnohé z nich přinášejí pouze povrchní podobu dané věci a jsou tedy pro rekonstrukci a popis zavádějící). Díky pečlivé rekonstrukci jednotlivých nalezených zrezivělých fragmentů, které se ujal archeolog Charles Daniel, mohl následně H. Russel z Tower Armouries v Londýně (zbrojnice v Toweru) vytvořit první, historicky přesnou a funkční repliku.

    Poté co H. Robinson navrhl a zrekonstruoval první loricu segmentatu (typ Corbridge), pustil se do rekonstrukce dalšího pancíře, který později nazval, podle nálezu jeho částí u Newsteadu (Velká Británie, 1905), Lorica segmentata typu Newstead. Jeho rekonstrukce byla později, díky dalším archeologickým nálezům, přepracována M. C. Bishopem, avšak pan Robinson učinil pomyslný první krok a vycházel tehdy pouze z důkazů, které měl pro tuto zbroj k dispozici.

    Relativně nedávné odkryvy v archeologické lokalitě Kalkriese (Německo) vedly k nálezům fragmentů ranějšího typu loricy segmentaty, která je nyní, ne příliš překvapivě, nazývána jako lorica segmentata typu Kalkriese.

    Čtvrtý typ této zbroje (reprezentován sochou z Alba Julia - Řím) je znám, pro zachování kontinuity, jako Lorica segmentata typu Alba Julia.



    Konstrukce:

    Každá zbroj se skládala ze čtyř základních částí: dvou prsních/ramenních a dvou pro jednu a druhou stranu trupu. Horní část tvořil větší počet různě tvarovaných dílů kryjících prsa, ramena, horní část zad a částečně ruce. Přesný počet, tvar a způsoby spojování, jehož základem byly především kožené řemeny, se u různých typů lišily. Dolní část se skládala z obvodových obručí či plátů, opět upevněných k vnitřnímu systému z kožených pásků.

    KALKRIESE
    Tento typ segmentaty byl až do odkryvů u Kalkriese (Německo, archeologická lokalita bitvy v Teutoburském lese) zcela neznámý a tato archeologicky bohatá lokalita nám poskytla přesně datovatelné nálezy. Později byly rozpoznány a identifikovány stejné součástky tohoto pancíře i na jiných lokalitách, ačkoliv nejdříve nebyly spojovány s nálezy loricy segmentaty kvůli absenci ozdobných prvků, řemínkových průvlaků a lalokovitých pantů. Nevíme přesně, jak byly upevňovány obvodové pláty, ale moderní rekonstrukce užívá spojující řemení a sponky. Typ Kalkriese se užíval od cca 10 př. n. l. do cca 45 n. l. a nálezy z jižní Anglie ukazují, že byl v užívání ještě v období římské invaze do Velké Británie. Existují dva subtypy: A, B. Naleziště u Kalkriese nám poskytlo kompletní hrudní plát a mnoho pantových součástek, všechny datované do období Varovy katastrofální porážky v Teutoburském lese (9 n. l.).Také na jiných lokalitách bylo nalezeno mnoho stejných součástek, podle všeho datovatelných do období pozdního 1. stol. př. n. l. Prsní plát můžete vidět na webové stránce Dr. Bishopa. Důkazy pro Kalkriese loricu jsou stále ještě vzácné, takže její rekonstrukce je vysoce hypotetická a je založena na pouhých dohadech. Avšak v desátém díle časopisu Arma Dr. Bishop naznačuje klasifikaci A a B. Z nějakého neznámého důvodu jsou na hrudním plátu dva otvory na nýty blízko vnějšího okraje, tam, kde by člověk očekával, že najde jenom jeden pro kožený pásek předního ramenního chrániče. Také nedávná informace od Dr. Bishopa ukazuje nejenom to, že okraj krčního otvoru je zahnutý vzhůru, ale také to, že celý plát má úzké mosazné lemování. Tento pozoruhodný detail tak nutně podněcuje otázku, kolik plátů typu Kalkriese bylo takto lemováno.

    pant z typu kalkrieseTyp A je založen na prsním pancíři z Kalkriese s vertikálními koženými pásky přinýtovanými přímo na plát, horizontální zapínací spona je přinýtována na kožený pásek, ten je přinýtován přímo na prsní plát. Pant, který spojuje plát s bočním límcovým plátem, není lalokovitý, jako v případě příkladu z Corbridge, ale spíše čtvercový, se dvěma výřezy na dolním konci vytvářejícími dva hroty po stranách a jeden uprostřed. Podobné součástky byly nalezeny na více místech, vč. Británie, běžně s třemi či čtyřmi nýty a nebo místo toho s dvěma nýty umístěnými vedle sebe namísto v podélné linii.

    Typ B má pantové součástky a spony více podobné typu Corbridge, ale jsou děrované nebo s výřezy a často je tu dekorace v podobě vyrytých čar nebo kružnic okolo otvorů pro nýty. V knížce Roman Military Equipment od Dr. Bishopa a p. Coulstona je dokonce zobrazeno šněrovací očko z obvodového plátu se dvěma výřezy na konci. Fragmenty plátů spojované s těmito součástkami naznačují falcované okraje na krčních otvorech a možná horní ramenní chránič z jednoho kusu, bez pantů. Existuje také plát z Vindonissy s pantem z Kalkriese, který by možná mohl být horní ramenní plát chrániče nebo zadní plát. Na žádné z Augustánských lokalit nebyly nalezeny žádné lalokovité panty typu Corbridge. Na řádnou rekonstrukci typu Kalkriese si budeme muset ještě počkat, až bude k dispozici více informací o tomto typu.

    CORBRIDGE
    Tento typ je znám podle nálezu tzv. Corbridgeského pokladu (viz. výše), zbroj je jednoduše rozpoznatelná a odlišitelná od dalších typů díky malým laločnatým pantům a dalšímu zdobení. Příklady součástek tohoto pancíře jsou asi nejlépe známé. Lorica segmentata tohoto typu se užívala hlavně od cca 40 n. l. do cca 140 n. l. Rozlišují se subtypy A, B a C.

    zapínání na vršku typu corbridgeKaždá zbroj se skládala ze čtyř základních částí: dvou horních/ramenních a dvou pro jednu a druhou stranu trupu. Horní část obsahovala především límcový díl z pěti kusů: prsního plátu, bočního límcového plátu, vrchního zádového plátu, středního zádového plátu a zadního zádového plátu. Na tuto část byl připevněn ramenní chránič sestávající se ze tří částí: předního, prostředního a zadního plátu. Menší ramenní chrániče, také ze železa, byly připevněny k hornímu ramennímu chrániči. Celá ramenní část zbroje je spojena dohromady systémem vnitřních kožených pásků, které jsou připevněny ke každému plátu mosaznými, pro práci s kůží použitelnými, nýty, obvykle obklopenými vybouchávanými, dekorovanými, podložkami. Obě ramenní části zbroje jsou jedna ke druhé připevněny pomocí řemínků, které se skládají z horizontálního pásku a spony na hrudním plátu a na horním zádovém plátu loricy.

    Dolní část se skládá z obvodových obručí či plátů, opět upevněných k vnitřnímu systému z kožených pásků. Dvě dolní poloviny jsou k sobě sešněrovány koženými řemínky provlečenými skrz mosazné smyčky či háčky na těchto plátech. Dolní část zbroje byla k horní připevněna buďto pomocí upevňovacích řemínků se sponou a nebo pomocí vertikálních spojovacích háčků. Celá zbroj tak byla rozložitelná na čtyři oddělené části: levá a pravá horní a levá a pravá dolní. Takto mohly jednotlivé části do sebe zapadat a bylo jednoduší tyto pancíře skladovat.

    corbridge typ BNěkteré z horních plátů jsou místo řemenů spojeny panty, které jsou jak dekorativní, tak funkční. Vlastně jakákoliv ozdoba na lorice segmentatě má jak dekorativní, tak praktickou funkci. Celá horní část a vlastně i celá zbroj je navrhnuta, aby poskytovala maximální možnou ochranu ramen a odváděla údery dolů a pryč od nositele zbroje.

    Lorica segmentata se nejlépe obléká jako bunda, je nutné mít nejdřív zbroj sestavenou a rozepnuté pouze spony a šněrování vpředu. Je lepší, když s oblékáním někdo pomůže.

    Není žádný důkaz, že by byla zbroj zvenčí natírána na modro nebo dokonce černo. Římský zvyk mosazné či bronzové části vybavení cínovat, stříbřit či dokonce pozlacovat ukazuje, že zřejmě dávali přednost stříbřitému povrchu. Skutečně se zdá, že pláty z nálezu v Carnuntu a na jiných lokalitách byly cínované. Fresky a mozaiky vždy ukazují zbroj buďto jako bílou nebo šedou (u stříbřitých zbrojí) nebo zářící kov / žlutavá pro bronz nebo mosaz. I v literatuře se objevují zmínky o blyštících se zbrojích.

    NEWSTEAD
    Ačkoliv nález z Newstead (Velká Británie) poskytl mnoho informací o tomto typu, nebyl nález a tudíž ani příklady tak kompletní, jako v případě nálezu v Corbridge (Velká Británie). Fakt, že typ Newstead užíval velké lalokovité panty byl zjištěn až relativně nedávno, a to díky dalším nálezům v Kalkriese (Německo). Systém zapínání obvodových pásů se změnil a také spojení horních a dolních částí bylo jiné (háčky spíše než kožené pásky), podobné technologii, která se poprvé objevila u typu Corbridge B a C. Hlavní období, kdy se tento typ užíval bylo cca 140 n.l. - 250 n.l. Nálezy kousků této loricy v Newsteadu (Velká Británie) jsou částečné a nekompletní. Původní rekonstrukce, kterou vytvořil H. Russell Robinson nemůže již být považována za přesnou. Nejedná se o zbytečné znevažování práce pana Robinsona, ovšem za těch 26 let od té doby, co byla jeho kniha publikována, bylo nalezeno mnoho významných prvků této loricy, které změnily pohled na její konstrukci.

    Dochované kousky z Newsteadu obsahují většinu pravého zadního plátu, dva velké fragmenty pravého hrudního plátu, části ramenních chráničů a něco, co by mohlo být nebo nemuselo být konci dvojice obvodových plátů. Zrekonstruovaný dvakrát tak široký obvodový pás pochází ze stejného období a byl nalezen v Zugmantell (Německo), na tomto nalezišti byly odkryty také další fragmenty hrudního plátu. Na počátku 90. let 20. stol. byl v Carlisle (Velká Británie) nalezen zadní plát pocházející z 3. stol. n.l. V lednu a únoru 2001 bylo při hlavních archeologických pracích v Carlisle nalezeno enormní množství materiálu, který by měl odpovědět všechny dosud nezodpovězené otázky. Dr. Bishop sestavil svou vlastní rekonstrukci, kterou můžete vidět na jeho webových stránkách. Poslední nález týkající se Newstead loricy je ze Stillfriedu (Rakousko) - téměř kompletní pravé a levé obvodové části.

    Základní myšlenka pana Robinsona, která je často opakována i dnes, je že Newstead byl "mnohem jednodušší a zesílený" vylepšený typ oproti typu s panty (Corbridge). Ovšem nálezy z Carlisle a dalších lokalit jasně ukazují, že Newstead byl cokoliv jiného, než zjednodušený. Lalokovité panty byly jasně stále užívány. Zdá se sice, že vymizely řemínky se sponkami, ale jsou tu k vidění pocínované mosazné plátky, často s dekorativními okraji okolo různých otvorů a dírek všude na pancíři, stejně jako mosazné lemování na některých částech. Na lokalitě Newstead nebyly nalezeny žádné panty ramenních dílů, ovšem úzké šetření pánů Petera Connollyho, M. C. Bishopa a dalších ukazuje, že pozůstatky jsou natolik nekompletní, že není možné říci, zda spojení bylo opatřeno panty nebo nýtováno. Kromě toho se objevily na mnoha lokalitách z 2. stol. n. l. velké lalokovité panty a starší zadní plát z Carlisle měl pant. Také mezi novými nálezy z Carlisle jsou velké panty lalokovitého nebo liliovitého tvaru. Je tedy jisté, že tato lorica stále užívala panty ke spojení plátů v límcové části, tyto panty jsou dokonce znatelně větší než na typu Corbridge. Z krátkého zkoumání některých součástek z Carlisle Dr. Bishop usuzuje, že horní ramenní chránič byl rozdělen do tří částí a spojen panty, stejně jako u typu Corbridge, vč. pětiúhelníkového středního plátu, jako u Corbridge B. Výchozí interpretace prvního zadního plátu z Carlisle je, že byl původně přinýtován k středo-límcovému plátu (dle p. Robinsona) a později dovybaven pantem. Centrální část pantu je vytrhnuta a tyto dva otvory jsou odkryty - je tedy bezpečné vyvodit, že pant byl původní součástkou a když byl vytržen, spojení bylo opraveno čtyřmi nýty. Na límcových částech typu Corbridge bylo mnoho pantů poničeno a spojení podobně jednoduše opraveno právě nýty.

    spojení ramen a trupu newsteadSpojení prsní a trupové části je běžně interpretováno jako háčky a otvory, stejně jako u typu Corbridge B, čtyři vzadu a dva vepředu. Dva mosazné proužky,každý s otvorem na spodní části, jsou přinýtovány k zadnímu plátu, ovšem u prvních rekonstrukcí nebylo jasné, zda tu byl odpovídající otvor a nebo mosazný pásek na hrudním plátu. Tento systém je potvrzen obvodovými pláty ze Stillfriedu. Tento plát má dva háčky vzadu a jeden vepředu na každé straně. Avšak místo toho, aby bylo mosazné kování pro háčky přinýtováno stejně jako u typu Corbridge B, je upevněno jen jedním nýtem a háček prochází skrz otvor v prsním plátu i mosazné kování na něm.

    Spojení přední a zadní části dosud není zcela jasné. Pláty na prsou mají vzadu dva, vpředu jeden vertikální otvor, všechny jsou překryté přinýtovanými mosaznými plíšky a ty jsou navíc přehnuté přes okraje otvoru. Starší rekonstrukce používaly na levých plátech svislé trubičky, které procházely skrz otvory na pravých plátech, a spojení bylo zajištěné závlačkou. Určení podobných fragmentů v nálezech je ale nejasné. Z jiných nalezišť jsou známé jakési "klíče", kterými by bylo možné pláty spojit. Poulter vzhledem k pečlivému mosaznému lemování otvorů navrhl řešení, při kterém by na levém plátu byl upevněn řemen, ten procházel skrz otvory, a upevňoval by se sponou také na levém plátu. Výhodou by byla větší možnost nastavit velikost zbroje. Ale podobné spony zatím nebyly nalezeny, takže nejpravděpodobnější se zatím jeví ty klíčovité závlačky.

    Avšak nejúžasnější prvek z nálezů v Zugmantelu jsou spojení obvodových pásů. Pláty na levé straně (všechny kromě spodních) mají na obou koncích odlévaná očka, upevněná horizontálně. Tato očka jsou známa z mnohých dalších nalezišť a několik je jich zobrazeno v Robinsonově publikaci i v pozdějších publikacích. Všechny pláty na pravé straně mají otvory na každém svém konci (kromě dvou spodních plátů), každý z nich opatřen malým mosazným plátkem, podobnými jako těmi na hrudním a zadním plátu z Newsteadu. Podle všeho pravá strana pevně překrývá levou a očka procházejí skrz otvory, kde musely být zajištěny něčím jako rozděleným kroužkem, který ukazuje Robinson na své rekonstrukci.

    Rekonstrukce dle Robinsona má podle nálezů ze Zugmantelu šest párů obvodových plátů, dvojice spodních plátů je dvakrát tak široká. Verze od Dr. Bishopa také ukazuje šest párů plátů, s postupně rostoucí šířkou: od 5 cm nahoře k 10 cm dole. Zbroj ze Stillfriedu byla nekompletní nebo složená z neladících částí - 7 pravých plátů a 8 levých (údajně cca 7 cm širokých, ale to se zdá být trochu moc široké, pro takový počet plátů). Také měly mosazné lemování podél spodního okraje u dolních plátů a také na horním okraji nejhornějších plátů.

    ALBA JULIA
    Rekonstrukce tohoto typu loricy segmentaty je vysoce spekulativní a je založena na sochařských důkazech (Alba Julia, dnes Porolissum, Rumunsko). Je nicméně zcela jasné, že pláty v horní části zbroje byly nahrazeny šupinovou zbrojí a že zbroj byla vepředu spojena prsními destičkami. Nevíme, jak velké byly jednotlivé šupinky, ani zda byly železné nebo mosazné. Je ale také faktem, že všechny komponenty tohoto typu zbroje jsou známé z různých římských lokalit a může to být tak, že nebyly dosud interpretovány správně, tedy jako součásti typu Alba Julia. Doba užívání této hybridní zbroje není přesně známa, ale zřejmě to bylo 2. a 3. století n.l.

    Neexistuje jediný důkaz, že by byla lorica segmentata vyráběna z čehokoliv jiného, než je železo. Ačkoliv existuje několik archeologických nálezů fragmentů lamelové zbroje ze surové kůže (3. stol. n. l.) a dokonce máme také jisté drobné literární důkazy z tohoto století a z pozdějších dob, tak žádné z mnoha nálezů kožených objektů z období republiky či raného císařství neobsahují části zbroje. Naproti tomu mosazné součásti segmentaty jsou běžně známé ze všech částí impéria a dodneška jsou často připevněny ke kouskům železa či rzi. Máme také mnohé literární důkazy hovořící o "zbrojích blyštících se na slunci", proto mohlo jít jen skutečně těžko o koženou loricu segmentatu. Barevná zobrazení zbrojí nejsou tak běžná, nicméně jsou zbroje konzistentně zobrazovány jako žlutá / zlatá nebo stříbrná / šedá, nikdy však černá nebo hnědá. Železo poskytuje mnohem vyšší stupeň ochrany než kůže a neměkne když navlhne či zmokne. To, že mnozí filmaři i jiní umělci dodnes legionářům dávají kožené loricy segmentaty, je dané neinformovaností a nedostatkem zdravého rozumu.

    Zdroje informací a fotografií:
    Webové stránky Dr. M. C. Bishopa Lorica segmentata a webové stránky Leg XX z USA.


    Kontakt

    Bc. Lukáš Hrdina
    Jitřní 41
    312 00 PLZEŇ

    E-mail: optio@castraromana.cz