ŘÍMSKÁ RODINA A DOMÁCNOST

Připravila: Tita Iuventia Martia a

V této části článku se věnuji římské rodině (kdo do rodiny patřil, jak taková rodina žila, něco málo z rodinného práva).

Rodina:
Římská rodina (lat. domus familiaque) zahrnovala:

  • Otce rodiny (Lat. pater familias) a matku rodiny (Lat. mater familias), jejich děti, manželky synů, vnuky a pravnuky.
  • Otroci (Lat. Servi)

  • Otroci se dále dělili na:
  • Familia rustica – venkovská čeleď na venkovských sídlech (Lat. Vila rustica), pracující jak na zemědělské výrobě, tak na chodu statku (pekaři, nosiči vody, lékaři, kuchaři, veterináři apod.). Otroky měl na starosti šafář (Lat. Vilikus), jemuž byli podřízeni mistři (Lat. Magister operum), ti vedli menší skupiny otroků či najatých dělníků. Finance měl na starosti dispensator.
  • familia urbana – otroci ve městě, ve větších domech v čele stojí procurator. Otrok ve městě má vyšší postavení než otrok na vesnici.
  • Otec rodiny (Lat. Pater familias):
    Byl hlavou celé rodiny, měl nad ní právo nad životem i smrtí (Lat. ius vitae necisque), což znamenalo např., že narozené dítě mohl přijmout za své (vyzvedl ho nad hlavu) a nebo ho pohodil / nechal pohodit na smetiště či na popelnici, starší děti mohl dokonce prodat do otroctví. Měl plnou způsobilost k právům (Lat. Caput) a byl svéprávným (Lat. sui iuris), ostatní byli nesvéprávní (Lat. alieni iuris). Děti podléhali plné moci otce (Lat. patria potestas), manželka moci manžela (Lat. Manus). Veškerá práva vykonával otec, především právo majetkové (jedině on mohl vlastnit rodinný majetek a být jeho disponentem). Dále rozhodoval např. o sňatcích v rodině.

    Otcovská moc zanikala:

  • Úmrtím
  • Ztrátou občanských práv otce či syna, příp. odsouzením otce ke ztrátě práv nad rodinou i majetkem (Lat. interdictio re et commercio)
  • Syn se stal Flaminem Iovovým, dcera se stala Vestálkou, příp. Se provdala po tzv. přísném způsobu.
  • Prohlášením syna za zcela samostatného (Lat. Emancipatio)
  • Adopcí (syn přechází do moci jiného otce)

  • Moc otce byla, ve prospěch dětí, změněna až za doby císařství a do té doby byla velmi přísná a neomezená.Pokud zemřel otec a neměl žádného syna, pak rodinu tvořila vdova a neprovdané dcery, jejich provdáním či smrtí vdovy rodina zaniká. Synové starší 25 let se stávaly svéprávnými. Neprovdané dcery a nezletilí synové a vdova měli právního ochránce (Lat. Tutor), nejčastěji to byl nejbližší mužský příbuzný.

    Ženy:
    V římské společnosti i právu měli ženy své postavení omezeno mocí otcovskou a manželovou, pokud se jednalo o manželství přísné (byla v područí).Právní postavení bylo vůči manželovi jako dcera a vůči dětem jako sestra.

    Manželství přísnou formou: soukromá práva má manžel, manželka nesmí mít svůj majetek a nesmí se právně zavazovat.
    Manželství bez područí: žena je svéprávná, poručníkem je manžel a nebo určený mužský příbuzný, neměla ani otcovskou a ani manželskou moc, neměla dědické právo a i když byla občanem, neměla volební právo a nevykonávala žádnou politickou moc.

    Hlavní úkoly ženy: starat se o domácnost a vychovávat děti, měla být „casta, pia, pudica, lanifica, domaseda“, čistá, zbožná, cudná, znalá předení a tkaní a zůstávat doma.

    Mater familias mohla:
    Vystupovat na náboženských slavnostech, zůčastňovat se her a večírků, chodit do divadla a a amfiteátru (v divadle svá vyhrazená místa, v amfiteátru s manželem), svědčila u soudu, měla nárok na dobré vzdělání.

    Adopce:
    Byl to dobrý způsob, jak zamezit vymření rodiny a nebo rodu a jak získat mužského dědice, adoptováni mohli být i dospělí a adoptovat mohl pouze muž a to i mladší staršího.

    Rozvod:
    Vedl k právnímu zániku manželství, ve starších dobách musel rozhodnout rodinný soud. Existovalo několik druhů rozvodů, ale cílem tohoto článku není exkurz do římského práva, nýbrž do rodinného života v Římě. Po rozvodu mohl každý uzavřít nové manželství, žena až po 10 měsících (kvůli případnému sporu o otcovství).

    Rodinné obřady:
    Oltář bohů chránících rodinu stál poblíž ohniště / krbu, dva penátové hlídali spíž, o svátcích bylo obětinou kadidlo, každý den pak několik soust, která se spálila. Ochránci obydlí, lárové, uctíváni každý první, devátý a patnáctý den měsíce. Při významných událostech se zdobil krb květinami či girlandami a pokud někdo zemřel, obětovala se ovce. Manželka dávala lárovi minci a to ve svatební den večer. Ochránce otce rodiny, rodiny a loží byl Genius (podoba muže v tóze či hada).

    Manové (dobří ochránci), duše zemřelých, největší pocty v únoru, lárové, bludné duše zemřelých, o svatebním dnu se vzívala Devera, Intercidona (sekera a koště) a Picumnus s Pilumnem (palička a hmoždíř), chránili novorozence, Cuba (uspávala děti), Educa a Potina (jídloa pití), Vaticanus a Fabulinus (mluvení), Abeona s Areinou (chození).

    Výchova a vzdělání:
    V nejstarších dobách byla nejdůležitější vojenská zdatnost, práce na polích a statcích, občanská kázeň a ctnosti (virtus), výchova ponechána rodině, podcenění teorie a filosofie vzdělávání.

    3. stol. Př. Nl. – v římských školách se postupně objevuje rétorika a filosofie (Řecký vliv).

    Výuka od 6. roku, původně úkol otce, vlivem bohatnutí společnosti v domácnostech vyučují vzdělaní Řečtí otroci či propuštěnci (Lat. Pedagogus). Od 3. stol. Př. Nl. Vznikají společné školy (Lat. Ludus literarius), kde se platilo školné. Vyučovala se zde abeceda, čtení, psaní a počty. Od 2. stol. Př. Nl. Vznikají vyšší školy (Řecký a Latinský jazyk, psaní básní, předčítání a přednášení). Studium řečnictví, filosofie a práva, existují také školy právnické, lékařské a filosofické.

    Výchova v rodině:
    Věnovala se jí matka, dospívajícího syna pak vychovával otec (praktičnost, vojenská zdatnost, právo, řečnictví). Syn měl být dobrým vojákem, politikem a právníkem. Otec ho učil hospodařit, číst a psát, počítat a vyznat se v právu. Dívky se učili tkát a příst, domácí práce a jen základy literatury. Chlapci zůstávali v rodině do 17. let, do nástupu do armády a dívky do svého provdání.

    Svatby:
    žena obětuje hračky (Venuše a Lárové) a odloží dívčí roucho, obleče dlouhou tuniku, hlavu si zahalí závojem ohnivé barvy, drdol po starém způsobu Vestálek, věnec z kouzelných bylin (složité vázání vlněného pásu ji ochraňuje před zlými silami).

    Úkony manželství:
    Soukromá auspicia (věštění z letu ptáků), Vzájemný slib, Pravice nevěsty se vloží do pravice ženicha (Lat. dextrarum iunctio), po oběti je svatební hostina, po ní se ženich s nevěstou odeberou do manželova domu (volá se „Talasion“ – význam není znám), na prahu domu se muž otázal: „Kdo jsi?“ a odpověď (význam není znám): „Si tu es Gaius et ego Gaia“. (Jestli – že ty jsi Gaius, já jsem Gaia). Uvnitř muž podá pochodeň ženě a postříká ji vodou (očista od jejich domácích sil) a odeberou se na lože (Lat. Lectus Genialis), další den obětuje (nyní jako matrona) lárům a penátum nového domova.

    Věno:
    (Lat. Dos), bylo majetkovou hodnotou, kterou dávala žena ženichovy jako náhradu za náklady na vedení společné domácnosti, nebyl to tedy pouhý dar. Za principátu měla žena právo zřídit věno vůči svému otci či dědovi, jak bylo vlastnické právo k věcem věna omezeno právy ženy není dosud úplně jasné. Ženich neměl právo žalovat ženu za neposkytnutí věna, dávala ho pouze ze starých mravů.

    V této části článku se věnuji popisu římské domácnosti (co římané jedli, co oblékali, kde a jak bydleli, jak měli rozvržený svůj den, kdy se jedlo apod.)

    Domácnost:
    Ve městech žili římané ve většině případů v cihlových nájemních domech (Lat. Insula), takový dům byl cca 25 m vysoký a měl 3 – 4 patra, okna byla rozmístěna jak do dvora, tak do ulice. V přízemí byly krámky, řemeslnické dílny, taverny apod. Zatímco byty v prvním patře byly čisté, vzdušné a docela velké, byty v horním patře byly malé a ne příliš vzdušné. Domy mívaly balkóny (Lat. Maeniana) a verandy (Lat. verandae). Bývalo zde ubytováno více rodin a platilo se zde, mnohdy, docela velké nájemné. Tyto Insulae byly v blocích a bývaly vlastněny nějakou ze zámožných římských rodin.

    Bohatší rodiny měly ve městech své domy (Lat. domus urbana) a mnohdy vlastnili také venkovské statky (Lat. Vila rustica), kde pracovali otroci na polích a starali se o chod farmy a domu. Rodina se sem často uchylovala na léto, kdy v Římě bylo velké horko či pokud se chtěli uchýlit na venkov a utéci tak před ruchem velkoměsta.

    Vybavení domácnosti:
    Nábytek – nebylo ho nikdy moc, většinou stačilo lehátko, sedadlo a stolek. Lehátko (Lat. Lectus) mohlo být obyčejné, vykládané, vyřezávané, s mosazí apod. Jednoduché sedátko (Lat. sela), křeslo (Lat. solium) s opěradlem, lavice (Lat. scamma, subsellia), nízké, úzké a dlouhé (v zahradách, u domovních stěn, v peristylu), stoly (Lat. mensae), jedna, dvě, tři či čtyři nohy, kulaté či čtyřhranné, mramorové nebo dřevěné a kovové, pokládaly se na ně pokrmy, vystavovalo se umění, ukládalo nářadí apod. K uložení šatů či cenností sloužila truhla (Lat. arca), skříně (Lat. ARmarium), ukládaly se zde např. knihy.

    Zařízení a vyzdobení– od jednoduché, prosté a účelné až k velmi nákladné a rafinované. Podlaha původně prostá, z betonu nanášeného v několika vrstvách, někdy vzor ze zasazených kamínků či cihel, nákladnější byly pak podlahy z mramorových či jiných kamenných desek. Stěny od 2. stol. Př. Nl. Malovány či zdobeny štukem, krásné a nákladné nástěnné malby. Strop byl často malován či zdoben štukem, byly známy také kazetové stropy (cedrové dřevo či slonovina), dveře – často nahrazeny závěsem, okna v přízemí zajištěna mříží, slída či sklo bylo již známo, ale desky nebyly velké a silné.

    Nádobí – velké nádoby z úzkým či širokým hrdlem, mísy a misky, talíře, amfory, kotlíky, rendlíky a pánve, hliněné či z mosazi a pocínované (bohatí měli některé nádoby nákladnější), různé poháry, číše, džbány apod. Kuchyňské náčiní bylo velmi podobné dnešním či středověkým tvarům.

    Jídlo a pití:
    Snídaně (Lat. ientaculum), polední jídlo (Lat. cena) a skromnější večeře (Lat. vesperna), občas byla i svačina (Lat. meranda), postupně se hlavní jídlo přesunulo na pozdní odpoledne a v poledne byla přesnídávka (Lat. prandium).

    Druhy jídel:
    Např. moučná kaše obohacena o luštěniny, maso a zeleninu či sýrem, vejci či ovocem. Chléb (Lat. panis) se pekl nejdříve doma, ale od 2. stol. Př. Nl. Se objevují pekaři a pekárny. S tím, jak rostlo bohatství a územní rozloha, dostávalo se do Říma různé vzácné koření a nová jídla. Jedlo se maso vepřové, hovězí, rybí i drůbeží, vč. Různých druhů divokých ptákůa plody moře. Oblíbené byly i uzeniny (párky a klobásy), Sýry se dělaly z mléka kozího, kravského i ovčího. Ke slazení se používal med a to i k úpravě masa. Maso se vždy nejdříve vařilo / upeklo a pak přelilo různými omáčkami, které dodávaly masu chuť, římané také znali mnoho druhů ovoce a zeleniny.

    Zasedací pořádek u jídla:
    V ranných dobách – jídlo podáváno v jedné místnosti, pán domu u stolu, otroci u krbu. Později se zřizují speciální jídelny pro pána domu a rodinu, děti jedí zpravidla v samostatné místnosti. Nejdříve se u jídla sedělo, později se ulehává na lehátka. Ženy ulehají k mužům na lehátka až za principátu.

    Oděvy:
    Muž oblékal tuniku (Lat. tunica), sahala pod kolena, nosila se přepásána a mírně vykasána. Mohla být různě zdobena, s rukávy i bez nich, z vlny či lnu, příslušníci jezdeckého stavu (Lat. Equites) měli svou tuniku zdobenu tenkým purpurovým pruhem, příslušníci senátorského stavu nosili tuniku se širokými purpurovými pruhy. Přes tuniku se nosívala (mimo domov) tóga (Lat. toga) a bylo několik typů:Toga virilis, Toga candida, Toga Praetexta, Toga pura, Toga picta a Toga trabea. Každý druh togy byl vyhrazen jiným lidem (senátorům, občanům, kandidátům na úřady apod.)

    Nosily se různé druhy plášťů, kruhové, půlkruhové, s kapucí či bez kapuce, oválné, krátké či dlouhé a existovaly též vojenské pláště, jako bylo sagum (obdélníkový plášť, sloužil i jako vojákova přikrývka), pláště byly vyrobeny vždy z vlny a spínaly se sponou. Za pokrývku hlavy sloužily klobouky a čapky (Z vlny, plsti či slámy), do obuvi se nosily ponožky a to jak klasické, tak bez prstů či bez paty, příp. s otvorem pro palec zvlášť, byly háčkované či šité z látky a mohly být různě barevné. Za obuv ssloužily rozmanité druhy otevřených či uzavřených bot a sandálů. V zimě se nosily tuniky z dlouhými rukávy a kalhoty, čepice a rukavice a pláště z těžké vlny.

    ˇžena oblékala tuniku bez rukávů a stolu (Lat. Stola), což bylo dlouhé roucho v pase podkasané a sahalo až ke kotníkům. Mimo dům nosily ženy Palu (Lat. Pala), což byl kus látky obtočený kolem těla. Ženy nesměly nosit tógu a pokud jste na ulici potkaly ženu v špinavě zbarvené tóze, byl to znak prostitutky.

    Dále ženy nosily různě zdobené pásky na přepásání své Stoly a sandále a další módní doplňky. Odění a obutí se zde chci věnovat v jiném, podrobnějším článku, toto je pouze základní hrubý přehled.

    Den římské rodiny a domácnosti:
    Rozvržení dne záviselo na ročním období a na tom, kde rodina žila,a le také na tom, z jaké vrstvy svobodných občanů pocházela. Na venkově dny ubíhaly s velkou pravidelností, jak tomu odpovídala zemědělská činnost (vstávalo se při východu slunce, oběť bohům, snídaně, odchod do práce, po polední pauze odchod do práce až do večeře). Všední dny přerušovaly různé rodinné slavnosti (narozeniny apod.), rodina se sešla ve svátečním s dárky a přáníčky, konala se hostina a oběti bohům. Rozvrh městský byl o něco pestřejší (vstávalo se za rozbřesku, následovaly pozdravy klientů svému patronovy, oběti a modlitby k bohům, snídaně, odchod za prací – jednání soudů, slavnosti apod., polední pauza, krátký odpočinek, práce či volno, zasedání úřadů mnohdy až do západu slunce), od 16:00 do 17:00 se začalo podávat hlavní jídlo, často se prodloužilo do noci, pokud šlo o hostinu (Lat. symposium).


    Kontakt

    Bc. Lukáš Hrdina
    Jitřní 41
    312 00 PLZEŇ

    E-mail: optio(zavinac)castraromana.cz