ŘÍMSKÝ KALENDÁŘ

Připravila: Caecilia Metella

První kalendář prý sestavil Římanům už bájný Romulus. Rozdělil rok na deset lunárních měsíců..

To se ovšem zrovna moc neosvědčilo, protože Romulův rok měl pouhé 104 dny a kalendář prostě nevycházel.

kalendářKrál Numa Pompilius tedy ke stávajícím deseti měsícům přidal ještě dva další, přičemž počet dní v měsících se střídal : 29 - 31 dní. Ty byly nazvány buď číslovkami podle pořadí(september- od slova septem -sedmý),nebo odvozeny od jmen bohů, přírodních jevů a náboženských obřadů.

Nejprve rok začínal v březnu - tedy měsícem Martius. V tomto čase se začínala vojenská tažení. Avšak v roce 153 př.n.l. usoudili Římané, že bude lepší, když srovnají stávající začátek roku se začátkem roku konsulského. Ten začínal prvním dnem v lednu (Ianuarius) nástupem nových konsulů do svých funkcí. Od té doby tedy rok začíná tak, jak je tomu dodnes - 1. ledna

Měsíce si však zachovaly své původní názvy, i když v daný okamžik už samozřejmě jejich pořadové názvy neodpovídaly pořadí měsíců ve skutečnosti. Proto ty zdánlivě nelogické názvy - devátý měsíc s názvem September, desátý měsíc s názvem October a podobně.

  • Ianuarius - leden (zasvěcen Janovi, bohu začátku a konce)
  • Februarius - únor (měsíc očišťování - februare)
  • Martius - březen ( zasvěcen Martovi, bohu války)
  • Aprilis -duben ( podle etruské bohyně Apry = totožná s Afroditou)
  • Maius - květen (zasvěcen staroitalskému bohu Maiovi)
  • Iunius - červen (zasvěcen bohyni Iuno)
  • Iulius - červenec( původně Quintilis-pátý, později pojmenován na počest Gaia Iulia Caesara)
  • Augustus - srpen (původně Sextilis-šestý , později změněn na Augustus- podle císaře Augusta)
  • September - září (sedmý)
  • October - říjen (osmý)
  • November - listopad (devátý)
  • December - prosinec(desátý)
  • Protože ale Numa Pompilius navázal na staré Romulovo lunární počítání, jeho rok měl pouze 355 dnů. Časový rozdíl mezi slunečním a lunárním rokem se vyrovnával zmateným a problematickým vkládáním přestupných měsíců.

    Postupem doby se vkládání přestupných měsíců ustálilo toliko na jeden - Mercedonius. Ten byl dlouhý většinou 22 - 23 dní, a nebyl vkládán, jak by asi bylo logické, na konec roku, ale přímo dovnitř měsíce Februarius!

    O tyto kalendářní záležitosti se měli starat nejvyšší římští kněží - pontifikové. Bylo zcela na nich, jak dlouhý Mercedonius vlastně bude, kam přesně ho vloží a zda ho vůbec vloží. Pontifikové ovšem tyto své povinnosti značně zanedbávali, místo toho se raději věnovali politickému životu(jejich kněžský úřad jim to nijak nezakazoval) a bylo jim naprosto jedno, jestli kalendářní měsíc odpovídá ročnímu období či ne, a když jim to někdo rázně vytknul, hned zase o překot přidávali dnů, jako kdyby to činili nejméně na šest let dopředu. Není tedy divu, že kalendář se věčně buď předbíhal nebo opožďoval.

    Nebyly výjimkou i takové situace, kdy pontifikové nevložili pomocný měsíc celé roky, což značně znepříjemňovalo život i obyčejným Římanům.

    Když v červenci(Quintilis) - při konsulárních volbách - davy nebohých voličů přešlapovaly z nohy na nohu na Martově poli a mrzly jim i nudle u nosu, na kost zmrzlí kandidáti, vystaveni na řečništi na pospas ledovým vichrům, vyčkávali na volební výsledky a vztekle nadávali na nedbalé pontifiky, volební komise, která sem tam uklouzla po zmrzlé kaluži, až se jim vysypaly voskové tabulky. Stejně tak, jako když k ,,velkému údivu" pontifiků se stromy na ,,jaře" neobsypaly zelenými listy, neboť teprve začaly opadávat ty staré. Jakožto i zpocení magistráti v novoročním průvodu konsulů, nerudně láteřili, že jim to byl čert dlužen promenádovat se v tom vedru přes celý Řím a co by jen dali za to, odpočívat si teď nějaké té své vile v Řecku.. Zkrátka a dobře, byl v tom příšerný chaos.

    Až Gaiu Juliu Caesarovi zřejmě došla trpělivost a rozhodl se zavést do kalendáře systém a pořádek. Nejprve bylo třeba dorovnat kalendář s ročními obdobími. Toho mohl docílit jedině tím způsobem, že vloží do roku několik desítek dní navíc. Onoho roku, jenž byl zřejmě nejdelším rokem v historii, neboť trval neuvěřitelných 445 dnů musel mít už asi každý plné zuby. Tento ,,poslední rok zmatků" trval od 13.října .47 př. n.l. do 31.prosince 46 př. n.l.

    Za pomoci astronoma Sosigena Caesar určil, že rok bude od nynějška dlouhý 365 dní, jen jednou za čtyři roky bude mít o den navíc - 366. V tomto přestupném roce (annus bisextilis) bude přidán vždy jeden den do měsíce Februarius, za šestý den před březnovými kalendami.

    Nový kalendář byl poprvé uplatněn hned následujícího roku 45 př.n.l.. To znamená - konec všem zpropadeným Mercedoniům, teď máte, pontifikové, utrum!

    Z počátku Římané novému kalendáři moc nedůvěřovali ( u většiny Římanů platila zásada : co je staré, to je dobré), ale nakonec se přece jen ujal a je známý pod názvem Juliánský.

    Juliánský kalendář jednou provždy odstranil chaos panující v římském kalendáři . Přesto, že se v něm vyskytovaly drobné nepřesnosti (což musíme Římanům, vzhledem k nedostatku kvalitních měřících přístrojů odpustiti) a musel být několikrát opravován, stal se tento pozůstatek po Římanech základem téměř pro všechny stávající kalendáře.


    Kontakt

    Bc. Lukáš Hrdina
    Jitřní 41
    312 00 PLZEŇ

    E-mail: optio@castraromana.cz