Praetoriánská garda římských císařů

Připravila: Tita Iuventia Martia

Vznik Prétoriánské gardy se datuje do období těsně po vítězství Octaviána (později císaře Augusta) nad Marcem Antoniem a Kleopatrou v občanské válce (bitva u ACtia, 31 př. nl.). Ale již v dobách republiky měl magistrát provincie svou tělesnou stráž, tzv. cohors praetoria. Např. dle Livia měl mít své cohortes praetoria i diktátor Postumius (5. stol. př. nl.) a také slavný Scipio Africanus (3. stol. př. nl.). Po zavraždění Caesara a vnásledné občanské válce měl své Praetoriány Marcus Antonius, M. Iunius Silanus, Octavianus a Hirtius

Formálně byla garda založena v roce 27 př. nl. nyní již císařem Augustem, ten stanovil jejich plat na dvojnásobek toho, co dostával obyčejný legionář. V roce 13 př. nl. byla stanovena délka služby na 12 let, v roce 5. př. nl. byla délka služby u gardy 16 a u legií 20 let.

Každé prétoriánské kohortě, o síle cca 1 000 mužů, velel tribun (tribunus pretorio). Setninám, kterých bylo celkem šest, velel centurio. Zatímco v legiích byl centurionát odstupňován a setníci si nebyli rovni, v gardě tomu tak nebylo. Vyjímkou byl princeps praetorii (člen štábu císaře) a trecenarius (starší centurion, podřízen přímo tribunovi). Dále do kohorty patřila jízdní jednotka equites praetoriani, dělená do turm (turmae), každé turmě velel optio equitum. Přesný počet jezdců není znám, mělo jich být cca 400, ale mohlo jich být i více. Speciální jednotkou byli speculatores, velel jim centurio speculatorum, později asi trecenarius (jízdní jednotka, bezprostředně chránící císaře, v I. stol. nl. byli rozděleni do jednotlivých kohort).

ZA vlády Augusta byly v Římě tři kohorty a zbytek byl rozmístěn v Itálii, postupně se však soustředily kohorty do samotného Říma, až v roce 23 nl. císař Tiberius shromáždil kohorty do tábora přímo ve městě.

V roce 2 př. nl. jmenoval Augustus první dva prefekty (Praefectus pretorio): Q. Ostoria Scapulu a P. Salvia Apra, ti veleli gardě jako celku, jednotlivé kohorty byly dále pod velením tribunů. Ti veleli kohortám konajícím stráž jak v táboře, tak v paláci a přebírali od císaře heslo dne.

Základním úkolem gardy bylo strážit císaře a jeho rodinu, doprovázet ho na cestách, ale postupně dostávali i další úkoly, jako např. špionáž, doručování císařských zásilek, hlídání, zatýkání, vyslýchání a mučení podezřelých a zločinců, zvlášť pokud šlo o delikátní a politické záležitosti. Kohorty se také účastnili např. hašení požárů (pomáhali kohortám vigilů) a také zajišťovali částečně bezpečnost při hrách a představeních. Sloužili také jako záloha pro potlačení případných rebélií.

Důležitá data:

27 př. nl. – formální založení gardy Augustem.
16 nl. – dvě kohorty se účastní tažení Germanica za Rýn.
23 nl. – soustředění všech kohort do tábora v Římě Tiberiem, garda přejímá znamení štíra (narození Tiberia) za znak.
41 nl. – zavraždění šíleného císaře Caliguly důstojníky gardy, dosazení Claudia na trůn.
43 nl. – účast části gardy na tažení do Británie za císaře Claudia.
37 – 47 nl. – vzrostl počet kohort na dvanáct.
54 nl. – otráven Claudius, Nero provolán císařem.
65 nl. – neúspěšné, tzv. PIsonovo spiknutí proti šílenému Neronovi, zapleteno i několik důstojníků gardy.
69 nl. (15. leden) – císař Galba zavražděn legionáři a prétoriány.
69 nl. (rok čtyř císařů) – garda se účastní větších tažení.
69 nl. (20. prosinec) – poražený Vitelius je popraven, nastupuje císař Vespasianus a má svou vlastní gardu, prefektem je jeho syn Titus. Počet kohort je devět.
81 – 96 nl. – po dvouleté vládě Tita (79 – 81 nl.) nastupuje císař Domitián, počet kohort je ustálen na deseti. Těžké boje s Germány a Dáky.
98 – 117 nl. – vládne císař TRaianus (po smrti Nervy, 96 – 98 nl.), vznik jízdní jednotky Equites singulares augusti.
101 – 102 nl. a 105 a 106 nl. – Dácké války, účast gardy.
113 – 117 – účast na tažení proti Partům.
konec I. a začátek II. stol. nl. – garda se dostává do pole, stává se z ní elita.
162 – 166 nl. – tažení Lucia Vera na východ.
169 – 175 nl. a 178 180 nl. – tažení na sever (Marcomanské války, M. Aurelius).
180 nl. – nástup Comoda, garda se dostává opět do politiky.
192 nl. – zavražděn nenáviděný císař Comodus, za jeho vlády se vystřídalo mnoho prefektů.
193 nl. – zavražděn císař Pertinax (vyžadoval kázeň a nebyl u gardy oblíben, za Comoda byla volná kázeň a tolerovány výstřelky).

Následovala hanebná a nechvalně proslulá dražba trůnu prétoriány, vyhrál Didius Iulianus a byl velmi neoblíben u lidu. Tento čin poukazoval na mravní spustlost vojska v té době.

193 – 211 nl. – vládu získal Septimius Severus, puvodní gardu rozpustil, najmenoval své vojáky, změnil způsob rekrutování, zakázal verbovat v Itálii, Noricu, Galii, Hispanii a Makedonii. Jeho garda byla z Ilirica. Umožnění sňatků v době služby, zvýšení žoldu.
197 nl. – bitva u Lukduna proti Clodiovi Albinovi.
197 – 202 – tažení na východ.
208 – 211 nl. – tažení do Británie.
217 – zavražděn císař Caracala.
222 nl. – neoblíbený Elagabalus je nahrazen Alexandrem Severem.
235 nl. – umírá Alexander Severus, téměř totální anarchie, garda si dělá, cose jí zlíbí, období vlády tzv. „Vojenských císařů“.
270 – 275 nl. – pretoriáni se účastní potlačení povstání v Palmíře (vládne císař Aurelianus).
284 nl. – nástup císaře Diocleciana, ukončení nešťastné epochy, snížení počtu prétoriánů.
296 nl. – likvidace uzurpátora Alecta (Británie).
297 nl. – tažení druhého císaře Maximiána (AFrika).
309 nl. – poražení uzurpátora Dommicia Alexandra v AFrice.
312 nl. – Constantinus vpadl do Itálie, 28. října je Maxentius poražen (bitva u Milvijského mostu).
312 nl. – Constantinus ruší Praetoriánskou gardu, její povinnosti přebírají tzv. Scholae palatinae.


Kontakt

Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio@castraromana.cz