Plat vojáka

Připravili: Tita Iuventia Martia a Appius Sollanius Pertinax

Platy vojáků jsou, z dnešního pohledu, jedním z nejobtížněji pochopitelných aspektů služby v tehdejší armádě. První obnos peněz, který rekrut obdržel bylo viaticum. Zachovali se nám záznamy o rekrutech, kteří vstoupili do pomocných sborů (Auxilia) a obdrželi 3 aurei (75 denarii). V případě legií se nám, bohužel, o tomto nedochovaly žádné jednoznačné důkazy, ale obecně se předpokládá že "viaticum" za vstup do služby mělo stejnou výši. Věří se, že alespoň do vlády císaře Septimia Severa zůstávalo "viaticum" na úrovni 75 denarii.

Co se běžného platu římského vojáka týče, není známo zda mohly být povinně strhávány nějaké částky za stravování, vybavení a na další účely. Situace se čas od času měnila, a s postupnou inflací se plat progresivně zvedal. Základní údaje o výši platu jsou vzácné, a časově od sebe vzdálené. César zdvojnásobil legionářský plat z 5 na 10 assů denně, což znamenalo 225 denárů ročně. Když Augustus ve své závěti odkázal všem legionářům 300 sesterciů (75 denárů), byla to třetina obvyklé roční částky, a pravděpodobně poukazuje na to, že jednotky byly vypláceny třikrát ročně, a Augustus jen přidal další výplatu. Základní sazba zůstala nezměněna až do doby vlády císaře Domitiana, který ji zvýšil z devíti na dvanáct zlatých ročně (t.j. 300 denárů). Navzdory stabilní inflaci ve druhém století nedošlo k žádnému navýšení až do Severa, který ji zvýšil na 500 denárů ročně.

Vojákům byly též, čas od času, vypláceny odměny nebo dary.Caligula, po své nezdařené invazi do Británie, daroval všem legionářům čtyři zlaté (100 denárů). Claudius vytvořil nešťastný precedent, když při svém nástupu obdaroval pretoriany, a lze předpokládat, že srovnatelné částky byly vypláceny legionářům. Pozdější císaři se jednoduše cítili zavázáni následovat tento příklad, aby zajistili loajalitu vojáků. Neblahým důsledkem, alespoň pro pokladnu nového císaře bylo, že se to od něj očekávalo, a to do té doby, než císař Vespasianus, který alespoň část své vítězné armády uspokojil kořistí, tento nápad prostě tiše nezrušil. Zvyk vyplácet a obdarovávat pretoriány při nástupu k moci se ovšem později znovu objevil. Kromě odměn a darů mohli legionáři očekávat významné příspěvky při propuštění, buďto v hotovosti a nebo v podobě pozemků, které jim byly přiděleny (praemia). Augustus tuto částku roku 5 n. l. stanovil na 3000 denárů, a za časů císaře Caracally se zvedla na 5000 denárů.

Velmi tvrdým oříškem k rozlousknutí je určování finální částky vojenských platů, neboť část, která se zřejmě strhávala představovala, dle mého, ne zrovna malou sumu peněz (vojákova strava a krmivo pro zvířata) a další odpočty. Tato praxe pochází už z dob počátků armády. Ranné záznamy ukazují, že si vojáci museli kupovat za své obilí, oblečení a některé ze zbraní (předpokládá se že náhradní vybavení bylo za pevně stanovenou částku, kterou quaestor strhával z jejich platu.) Přestože byly učiněny pokusy ulehčit vojákum od tétho zátěže, zůstávala tato suma zdrojem stížností i v dobách ranného císařství. Malá částka z platu byla odváděna do fondu, spravovaného signiferem, který platil z naspořených peněz výdaje na pohřby vojáků, říkalo se tomu Pohřební spolek, v dnešní mluvě řečeno: "Pohřební klub" Nedochovaly se nám žádné pevné důkazy o platech centurionů, ale zdá se, že to bylo alespoň pětkrát více než u obyčejných vojáků, a je též pravděpodobné, že to bylo ještě více. Jedním z hlavních privilegií pozice centuriona byla praxe ukládání poplatků za zproštění od určitých nebojových povinností, jako bylo např. nepopulární čištění latrýn. Císař Otho se snažil omezit tento nešvar a zneužívání moci, alespoň mezi pretoriány, udělením příspěvku ve srovnatelné výši, jako byly tyto poplatky, ze státního rozpočtu, což mělo mít za následek zvýšení centurionského platu a osvobození vojáků od tohoto tíživého břemene. Toto se později za některých císařů stalo zavedeným pravidlem Naopak někteří císaři vynucovali přísnější disciplínu, aby omezili tyto nelegální praktiky.

Primus ordo (centurion první kohorty) vydělával asi dvakrát víc než běžný centurion. Primus pilus (první centurion) si vydělával odhadem čtyřikrát víc než běžný centurion. Při propuštění dostal dostatečnou částku na dosažení censu (jakéhosi minimálního majetku), který byl vyžadován pro uznání jezdeckého stavu (400 tisíc sesterciů). Plat v pomocných sborech (auxilia) představuje díky chybějícím důkazům velmi obtížnou otázku. Jízda z "alae" dostávala víc než muži v cohortes, a v cohortes equitatae jízda dostávala víc peněz než pěšáci. Pouhý pěšák pomocných sborů dostával, podle odhadů moderních historiků, okolo 100 denárů ročně.


Kontakt

Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio(zavinac)castraromana.cz