DOBOVÉ OBLEČENÍ A DOPLŇKY

Připravila: Tita Iuventia Martia

Na této stránce naleznete stručný popis oblečení a doplňků, které používáme v naší skupině pro civilní i vojenskou impresi.

Materiál:
Při pořizování látky dejte vždy pozor, aby byla stoprocentně přírodní, bez příměsi syntetiky. Vhodným materiálem je 100 % len či 100 % vlna, na bederní pásy či šátky je možné použít též bavlnu. Opasky jsou vždy z přírodní kůže, žádná koženka či jiná moderní napodobenina kůže. Spony na pásky mohou být buďto železné či mosazné (příp. z bronzu či stříbra), to samé platí pro spony na plášťě (Fibula). Ponožky jsou pleteny či háčkovany ze 100 % vlněné příze, mohou být také šité, a to ze 100 % vlny či lnu. Nitě jsou přírodní.

Barvy:
Oblečení by mělo být buďto barveno v zásadě přírodními barvivy a nebo nebarvené, přírodní plátno. V případě, že již vlastníte nějaké oblečení a je barveno průmyslově, můžete jej, alespoň do začátku použít, ale je dobré jej časem nahradit.

Barvy používané v naší skupině jsou:

  • Tunika: přírodní nebo bílá
  • šátek: přírodní nebo hnědá
  • Bederní pás: přírodní nebo hnědá
  • kalhoty: přírodní nebo hnědá
  • ovinky (pokud nosíte): přírodní nebo hnědá
  • Plášť: přírodní, hnědá, šedivá, nebo žlutohnědá
  • ponožky: přírodní nebo hnědá
  • Šití:
    Oblečení může být ušito jak v ruce, tak i strojově, vždy ale za pomocí přírodní nitě, nikdy syntetické.

    POPIS JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ OBLEČENÍ

    TUNIKA (TUNICA)

    >

    Tunika byla základní součástí oděvu, a to jak mužů tak i žen, vojáků i civilního obyvatelstva. Byla lněná či vlněná a nosívala se pod ní ještě tzv. subtunica (subtunika), která byla o něco menší, než tunika svrchní, ale střihem se nijak nelišila. Jedná se o dva obdélníky látky sešité po stranách, je zanechán otvor na hlavu a ruce. Tunika v našem období byla bez rukávů, ale v zimě či v chladných severních oblastech říše se mohla nosit i tunika s rukávy.

    Tunika mohla být zdobena pruhy (tzv. clavii) přibližně 4 cm širokými a to různých barev kromě purpurové (ta byla vyhrazena pouze pro senátory či jezdce). Není jisté, zda vojáci nosili své tuniky také takto zdobeny, ale není to vyloučeno.

    Míry na tuniku:

  • Délka od lokte k lokti (při rozpažení), šířka tuniky
  • délka od ramene pod kolena, délka tuniky
  • obvod hlavy (měřeno na čele), otvor pro hlavu
  • obvod ramene, otvor na ruce
  • Tunika se nosila vykasána, lehce nad kolena a vojenská móda byla řasit tuniku v dolní části do mírného obloučku. Nosit tuniku nepřepásanu anevykasánu bylo považováno za zženštilé. Jedinou vyjímkou bylo nošení tuniky pod tógou, kde se snad nosila nepřepásana.

    Použitelný materiál:
    Použít lze 100 % len či 100 % vlnu.

    ŠÁTEK )FOCALE)

    Jedná se o čtverec látky, přibližně 80 x 80 cm. Šátek se nosí hlavně pod zbroj a zabraňuje odření krku o okraje zbroje. Dobře zafunguje ale také proti nepřízni počasí (vítr, chlad apod.). K šátku se hodí, na sepnutí, malá sponka (fibula).

    Použitelný materiál:
    Lze použít jak 100 % len, bavlnu, také i vlnu, ale z vlastní zkušenosti doporučuji len či bavlnu, protože vlna na holou kůži poněkud škrábe.

    BEDERNÍ PÁS (FASCIA VENTRALIS)

    Jedná se o 30 cm široký a přibližně 2, 5 m dlouhý pruh lnu či vlny a nosí se přes tuniku (lze ji přepásat i bederním pásem). slouží také jako jakási mezivrstva mezi vojenským opaskem a tunikou (nedojde pak k potrhání či poškození tuniky od nýtů na opasku). Bederní pás poslouží také jako kapsička na drobnosti a ochrana zad a ledvin proti chladu. Další její použití je nošení přes kroužkovou, segmentovou, či šupinovou zbroj, jako ozdoba pod vojenským opaskem.

    Použitelné materiály:
    Lze použít jak len, tak vlnu, vždy ale 100 % bez příměsi syntetických složek.

    KALHOTY (BRACAE)

    Kalhoty, zřejmě Galského původu, byly považovány dlouhou dobu mezi Římany za zbytečnost a jejich nošení představovalo nositelovu změkčilost. Nicméně postupem času a hlavně v severních provinciích kalhoty zdomácněly a staly se nesmírně populárními.

    Střih takových kalhot je velmi jednoduchý, jedná se, defakto, o kalhoty sešité ze dvou půlek v rozkrokua na vnitřní straně nohavic, bez kapes a poklopce. V pase může být buďto tzv. tunýlek na šňůrku a nebo poutka na kožený pásek. Délka takových kalhot by měla být ke kolenům či lehce pod ně.

    Míry na kalhoty:

  • obvod pasu
  • délka od pasu po kolena
  • obvod stehna (v nejširším místě)
  • výška sedu (od rozkroku po pas)
  • Použitelné materiály:
    Kalhoty můžete mít jak z vlny, tak ze lnu. Na zimu jsou ideální ty vlněné, na léto zas lněné. Jediná nevýhoda vlněných je to, že na holou kůži vlna škrábe. Dá se to ale vyřešit nošením jak lněných, tak vlněných kalhot najednou. Existují i domněnky, že tyto kalhoty mohly být také šité z kůže.

    PLÁˇŠŤ

    Římané nosili rozmanité množství plášťů, kruhové, pulkruhové, oválné, s kapucí či bez kapuce, obdélníkové a další. Nás však bude nejvíce zajímat vojenský plášť, tzv. SAGUM a také mezi vojáky relativně dost užívaný půlkruhový či oválný plášť PAENULA.

    Důstojníci, hlavně pak centurioni nosívali také tzv. Sagulum (malé sagum) či Paludamentum (složitý důstojnický plášť o jehož tvaru a střihu se dosud odborníci dohadují). Paludamentum všaknosívali spíše vyšší důstojníci (Primi ordines - centurioni první kohorty či vojenští tribuni a legáti).

    Sagum - obdélník, přibližně 2, 5 m x 1, 5 m široký, z hrubé vlny, plášť sloužil vojákovi také jako přikrývka při nocování.
    Paenula - půlkruh či ovál s kapucí či bez kapuce z hrubé vlny.

    Použitelný materiál:
    Hrubá, středně těžká či těžká vlna vhodná na pláště, 100 % bez příměsi syntetických vláken.

    SPONY (FIBULAE)

    K sepnutí pláště sloužila spona (Fibula), nejčastěji lučíkového, trumpetového či tvaru řeckého písmene omega. Spony byly vyráběny jak ze železa, tak z bronzu, stříbra či zlata a mohly být bohatě zdobeny. Záleželo tedy čistě na vkusu a finančních možnostech jednotlivce, jakou sponu si zvolil. Dnes nejčastěji nosíváme spony železné, mosazné, bronzové či stříbrné. Aby spona spolehlivě udržela váhu pláště, je dobré, aby její délka byla minimálně 4,5 cm.

    PONOŽKY (UDONES)

    Římané nosívali do svých bot ponožky a to buďto háčkované a nebo šité z látky. Často bohatě zdobené a pestrobarevné. Ponožky mohly být plné, tj. s patou i špičkou, či bez paty a špičky či bez špičky nebo paty. Dokonce existovaly prstové ponožky a ponožky, kde byl palec zvlášť. Jelikož dosud není jasné, jak římané ponožky háčkovali, jsou všeobecně akceptované ponožky pletené či háčkované, příp. sešité z látky.

    Použitelné materiály:
    Použít lze len či vlnu (v případě šitých ponožek) či 100 % vlněnou přízi (v případě pletených či háčkovaných ponožek).

    ONUCE, OVINKY

    Výborným doplňkem mohou být také onuce a ovinky. Onuce lze použít jako alternativu k ponožkám. Jedná se o pruh lněné či vlněné látky, který si omotáte kolem chodidla. Ovinky jsou pak ideální v zimě a nebo jako "polstr" pro náholenice. Jedná se, opět, o pruh lněné či vlněné látky, který si omotáte kolem lýtek a uvážete koženými řemínky.

    POužitelné materiály:
    Na onuce či ovinky můžete použít jak 100 % len tak vlnu. Zase platí, že vlna na holou kůži škrábe. Záleží tedy na osobních preferencích a také na ročním období, kdy chcete onuce či ovinky nosit.

    POKRÝVKY HLAVY

    Římané také hojně používaly různé pokrývky hlavy. Na léto je ideální slamněný klobouk (kruhového tvaru) či plstěná čapka. Na zimu se nosívaly pletené čepice či kapuce. Slamák se dá koupit téměř všude, jenom je třeba si dát pozor, aby byl opravdu slaměný.

    Použitelné materiály:
    sláma, plsť, 100 % vlna, 100 % vlněná příze.


    Kontakt

    Bc. Lukáš Hrdina
    Jitřní 41
    312 00 PLZEŇ

    E-mail: optio(zavinac)castraromana.cz