MANICA

Připravili: Tita Iuventia Martia a Appius Sollanius Pertinax

úvod

manicaSegmentová kovová ochrana ruky, tj. Manica, běžně k vidění na reliéfech a vyobrazeních gladiátorů, byla užívána alespoň příležitostně také některými legionáři. Je to zcela jasně k vidění na tzv. monumentu z Adamklisi, který zobrazuje scény z Traiánova tažení proti Dákům, a tato ochrana ruky se objevuje také na několika dalších monumentech zobrazujících legionářské vybavení. Je možné, že tyto chrániče ruky byly vydávány alespoň některým legionářům v průběhu dáckých kampaní, aby jim poskytly potřebnou ochranu proti dácké zbrani - Falx (dvouruční jednobřitá zakřivená zbraň). Tato zbraň byla, podle všeho, schopna projít skrz a nebo okolo scuta a byla velice účinná. To možná inspirovalo římskou armádu k zavedení další ochrany končetin pro své vojáky (monument v Adamklisi nám také ukazuje náholenice nošené mnohými muži jako dodatečnou ochranu dolních končetin). Avšak nálezy a vyobrazení z jiných oblastí naznačují, že tato dodatečná ochrana a její užití nebylo unikátní v dáckých taženích, i když na druhou stranu není ani mnoho náznaků, že by byla manica vydávána většině legionářů.

Fragmenty, které Bishop a Coulston interpretovali jako ochranu ruky, byly nalezeny v Newsteadu (Velká Británie), třebaže Robinson věřil, že se jedná o ochranu stehen - nález mohl dost dobře fungovat jako obojí. M. C. Bishop ovšem říká, že zakřivení segmentů z této výstroje dělá ochranu ruky. Bishop a Coulston nám ukazují postavu obrněného gladiátora zvaného crupellarius, který na sobě nosí ochranu obou rukou a obou stehen.

Robinsonova rekonstrukce nálezu z Newstead:
nákres základních dílů manicyManica byla vyrobena z mosazi poměrně malé tloušťky, cca 0,35 až 0,5 mm. Vrchní plát je cca 25x9 cm, s horním okrajem falcovaným, třináct dalších úzkých plátů má lichoběžníkový tvar, výšku cca 3 cm, šířka se postupně zmenšuje až na cca 10 cm na spodním konci manicy. Pláty jsou na ilustraci zobrazeny "kraj k okraji", nepřekrývají se, jak by měly, když je manica sestavena. Otvory pro nýty mají cca 3 mm v průměru, nýty s plochou hlavičkou jsou užity k uchycení vnitřních kožených pásků (nýty byly umísťovány na svá místa zevnitř, nejdříve zkrz kůži a pak teprve zkrz kov), nýty jsou na vnější straně manicy rozklepané do plocha, podobně jako u loricy segmentaty. U této rekonstrukce jsou čtyři kožené proužky, ze kterých jeden dosahuje pouze do půle délky manicy. Také si lze všimnout, že pláty se překrývají horním směrem, nikoliv dolním, jak je tomu u segmentaty. Jsou zde také větší otvory (cca 4,5 mmv průměru), kterými se přivazoval kožený či lněný podklad k sestavené manice. Takový podklad se pak mohl přišněrovat nebo zajistit koženými proužky k ruce vojáka nebo gladiátora. Pokud by se použily všechny šněrovací otvory přímo k přivázání manicy k ruce, nebyla by pak možná dostatečná flexibilita pohybu v lokti. Bylo naznačeno, že rekonstrukce pana Robinsona není kompletní, že je nutný ještě nějaký druh větších loketních plátů, ovšem nic takového není zobrazeno ani na monumentu z Adamklisi a ani jinde, na žádném vyobrazení gladiátora vybaveného manicou. Žádné nálezy podobných částí také nebyly dosud publikovány. Je možné, že Robinsnova rekonstrukce je příliš krátká, protože věřil, že se jedná o segmentovou ochranu stehen, nikoliv rukou. Umístění vnitřních kožených pásků je zvláštní, protože zakrývá otvory na šněrování, třebaže toto by neměl být případ fragmentů nalezených v Carnuntu.

Dr. Bishop také mluví o nedávném nálezu kompletní železné ochrany ruky nalezené v Rumunsku. Skládá se zřejmě z 27 částí, vč. širšího horního plátu, podobně jako v případě nálezu z Newsteadu, a ani zde se nenacházejí žádné charakteristické loketní části. Manica kryje obvod ruky více jak z poloviny. Další tři kompletní, nebo částečně kompletní manicy byly odkryty u Carlisle (Velká Británie).

Vede se určitá debata na téma, jak byla manica nošena. Zatímco často je vidět, že se nosí na vnější straně ruky, mohla být nošena také přes tu vnitřní, což by při bodání mečem poskytovalo dobrou ochranu více exponované vnitřní části ruky nositele. Takový způsob nošení také zmenšuje problémy s ochranou lokte. Z původních římských zobrazení ale není zcela jasné, jakými způsoby se manica nosila.

Zdroj informací a fotografie:
WWW stránky Legio XX z USA, handbook for legionaries


Kontakt

Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio(zavinac)castraromana.cz