LEGIO IIII FLAVIA FELIX

Připravila: Tita Iuventia Martia

Jedná se o jednu z Římských legií období císařství, její celé jméno znamená: ČTVRTÁ FLAVIOVA ŠŤASTNÁ LEGIE a emblémem této jednotky byl lev.

Ú vod:
V létě roku 70 nl. byla rozpuštěna Legio IIII Macedonica (Mohuč). Jelikož se zůčastnila, a svým postojem přispěla, k tzv. Batávské revoltě v roce 69 - 70 nl., bylo nutné tuto zneuctěnou a zahanbenou legii zrušit a vojáky s ostudou propustit. Po té císař VEspasianus tuto legii znovu postavil pod názvem Legio quarta Flavia Felix a byla umístěna ve městě Burnum (nyní Kistanje). Tato reorganizace také postihla další z revoltujících jednotek, Legio XVI Gallica, která byla obnovena a zařazena opět do služby pod novým jménem - XVI Flavia Firma. Ačkoliv mnoho vojáků z nové jednotky muselo pocházet z původní rozpuštěné jednotky, k legii bylo odveleno také mnoho nových rekrutů, hlavně ze severní Itálie a snad také z jižní Galie. Na založení legie dokonce dohlížel také budoucí tchán historika Tacita, vynikající vojevůdce a provinční guvernér Gnaeus Julius Agricola. Podle symbolu legie (lva) se dá usuzovat, že jednotka byla oficiálně postavena (a převzala také svého orla legie) někdy koncem července či začátkem srpna v roce 70 nl.

Legie a její existence, pohyb a tažení:
První základnou nové legie se stalo, jak již bylo řečeno, Burnum (nyní Kistanje) v Dalmácii, kde nahradila legio XI Claudia, která byla odvelena na Rýn. Existence a přítomnost legio IIII FLAVIA FELIX je dobře dokázána mnohými archeologickými nálezy,jako jsou například cihly, střešní obklady, nápisy a pod.Velitelem se stal Javolenus Priscus, později, za vlády císaře Traiána, nejznámnější a velmi schopný římský právník. V této době, v prvních letech existence nové legie, obdržela jednotka přídomek Felix (šťastná). Je možné, že tento titul nesla již od svého založení, ale zdá se být pravděpodobnější, že má připomínat vítězství jednotky, možná nad Dáky, kteří se v této době stali nejnebezpečnějšími a vážnými nepřáteli impéria na více než dalších čtyřicet let. Dákové tehdy žili na sever od Dunaje (na území dnešního Rumunska).

V roce 86 nl. pak Dákové napadli Římské císařství v čele s králem Decebalem a porazili legie, které měli za úkol chránit hranici v provincii Moesia. Císař Domician (druhý syn císaře Vespasiana) reorganizoval hranice na Dunaji a připravil se na protiútok proti nájezdníkům. Provincie Moesia byla také rozdělena do dvou částí, přičemž Legio IIII měla za úkol bránit západní část hranice na dolním Dunaji (Moesia Superior). Je možné, že v této době byla umístěna v Singidunu (Bělehrad), i když nemůžeme vyloučit také krátký pobyt u Viminacia (dnešní Kostolac v Srbsku). Viminacium byla základna legio VII Claudia, ale mnohé nápisy naznačují, že zde pobývaly také některé jednotky čtvrté legie.

V roce 88 nl. provedla velká skupina sil Římské armády invazi do Dacie a generál Tetius zde porazil krále Decebala u města Tapae a čtvrtálegie byyla jedna z osmi účastnících se legií. Revolta guvernéra provincie Germania superrior Lucia Antonia Saturninia v roce 89 nl. však překazila tento celkový a plný úspěch tažení Římanů proti Dákům.

V roce 98 nl. byla legie odvelena císařem Traianem, aby stavěla silnice v regionu na sever od Dunaje, kde bylo také založeno město Tibiscum (dnešní Jupa). Byla zde také objevena měď a založeny doly. "Železná brána" byla nyní z obou svých stran střežena římskými jednotkami. O čtyři roky později se Legio IIII Flavia Felix zůčastnila Traianova velkého tažení do Dacie. V této době byla jednotka krátce umístěna v hlavním městě nově získaných území (Sarmizegetusa). Dalšími legiemi, které tvořili okupační síly byly: I Adiutrix a XIII Gemina.Odloučené jednotky (Vexillatio - Vexillace) vystavěli také pevnost poblíž města Arad (západní Rumunsko), jenž měla hlídat aktivity SArmatů, kteří v roce 92 nl. zničili legio XXI Rapax. Dalším úkolem bylo chránit silnici podél řeky Mures, která spojovala provincie Panonia a Dacia (nyní západní Maďarsko).

Traianův následovník a nástupce na trůnu Hadrianus přesunul jednotku zpět do Bělehradu a věnoval jí také část kořisti z tažení, ale jednotky dále patrolovali u silnice Mures. VExillace byly umístěny v kasárna ve městě Apulum (Alba Julia), jenž bylo známo pro své bohaté zlaté doly. Je dobře známo,že čtvrtá legie dále sloužila jako patrola u mnoha silnic v provvincii Moesia Superior (policejní stanice u města Naisus (nyní Niš), která je zmiňována na mnoha nápisech. Další stanicí byla Ulpiana, kde se silnice od Dunaje větvila: I. větev vedla do Thessalonicy k Egejskému moři a II. větev vedla do města Scodra a k Adriatickému moři.

Zavlády vynikajícího císaře Antonina Pia (138 - 161 nl.) byl na Dunaji klid a některé jednotky čtvrté legie mohly být odveleny, aby se účastnili bojů v Mauretánii. V době válek císaře Lucia Vera (spoluvladař Marca Aurelia) proti Partské říši nahradila právě Legio IIII Flavia Felix, resp. její odloučené jednotky, legii II Adiutrix v Aquincu (dnešní Budapešť). Naznačují nám to hlavně nalezené nápisy a monumenty spojované s Legio IIII Flavia Felix v této pevnosti z období tažení Lucia Vera do Partie (162 - 166 nl.).

Legio IIII FF hrála velmi důležitou roli také ve válkách Marca Aurelia proti kmenům za Dunajem, které byly zahájeny v roce 165 nl. Někdy v průběhu válek získal velení nad legiemi I Italica a Legio IIII Flavia Felix mladý senátor Aulus Julius Pompilius Piso a s velením získal také pravomoci guvernéra. Zdá se tedy, že měl zorganizovat novou provincii, která měla vzniknout daleko za Dunajem. AVšak falešná zpráva o marcově smrti vedla AVidia Cassa k tomu, aby se na východě provolal císařem (175 nl.). I když byl rebel brzo po té zabit, Marcus se rozhodl, že navštíví tyto východní provincie, a tak byly boje přerušeny a plán na utvoření nové provincie nebyl již nikdy uskutečněn.Válka se znovu rozhořela v roce 178 nl., římané měli v této válce navrch.I když detaily nám zůstávají poněkud utajeny, zdá se, že i zde v tomto konfliktu měla legio IIII FF důležitou úlohu. Zajímavostí je, že jeden z důstojníků legie v letech 180 nl. byl i Clodius Albinus, budoucí císař.

Po smrti císaře Publia Helvia Pertinaca (v roce 193 nl.) v občanské válce Dunajské legie podpořili guvernéra provincie Panonia Superior, pozdějšího císaře Lucia Septimia Severa v boji proti guvernérovi provincie Siria Pescenniovi Niggerovi. Septimius Severus uspěl a stal se císařem vládnoucím až do roku 213 nl. Zkončil také války proti Partům, které započal Lucius Verus a Legio II Adiutrix byla znovu přesunuta, tentokrát do Mezopotámie a opět Vexillace Legio IIII FF pobývali v Budapešti. Bylo také dokázáno, že jiné Vexillace legio IIII FF se východního tažení skutečně účastnili, o čemž svědčí nápis potvrzující přítomnost vojáka této legie u Alexandrie ve městě Troas (severozápadní Turecko). Fakt, že v této době velel legii Gaius Julius Avitus Alexianus (tchán císaře) Asirského původu tuto doměnku jenom potvrzuje.

V třetím století probíhalo mnoho válek a konfliktů s následovníky Partské říše (Sasánovskými Peršany). Důkaz, že i těchto tažení se Legio IIII FF (nebo alespon její část) zúčastnila, je nález legionářského náhrobku v Cyrru (Sírie), tak daleko od Bělehradu, kde byla legie umístěna. Nápis z města Speyer (střední porýní) musí patřit do období jedné z mnoha válek proti Alamanům: za vlády císaře Caracally, v roce 213 nl., císaře Alexandra Severa v roce 235 nl. či císaře Maximina Traxe v letech 235 - 236 nl. A opět Vexillace Legio IIII FF opustila provincii Moesia superior, aby se válek zůčastnila. Nápis z Bělehradu (kolem roku 300 nl.), který je určen GENIOVI (dobrý duch legie) ukazuje, že i v této době byla legie stále ještě plně aktivní a to na území provincie Moesia Superior (především I. spol. III. stol. nl.), avšak záznamy o ní ztrácíme již před rokem 400 nl., kdy definitivně mizí z historických záznamů a nemáme o její další existenci již žádné přímé či nepřímé důkazy.


Kontakt

Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio@castraromana.cz