LORICA HAMATA - KROUŽKOVÁ ZBROJ

Připravili: Tita Iuventia Martia a Appius Sollanius Pertinax

Kroužková zbroj byla standardním typem zbroje v římské armádě už před zavedením loricy segmentaty a její užívání pokračovalo, mezi legionáři i mezi členy pomocných kohort (Auxilia), v průběhu celého císařského období. Není přesně známo jaký byl v období 1. stol. n. l. poměr počtů loricy hamaty vůči lorice segmentatě, ale oba typy zbrojí jsou pro reenactment akceptovatelné a dokonce se předpokládá, že lorica hamata mohla být běžnější. Kroužková zbroj byla nošena mimo jiné také centuriony, nosiči standart, hudebníky a samozřejmě také členy pomocných kohort.

Římská kroužková zbroj byla vyráběna hlavně ze železa - kroužky velikosti cca 6 mm, v obvyklém vzoru 4 v 1. Polovina kroužků byla obvykle homogenních, vysekávaných z plátku kovu nebo nastříhaných z drátu a svařovaných, zatímco zbytek byl uzavírán nýtováním. Pevné kroužky mívaly přibližně čtvercový průřez, rozdíl mezi vnitřním a vnějším průměrem kroužků odpovídal jejich tloušťce. Drát pro výrobu nýtovaných kroužků mohl být s kruhovým průřezem, nebo také s čtvercovým. Zatímco se dlouho věřilo, že některé římské kroužkové zbroje mohly být také jednodušší výroby ze zavíraných kroužků, bližší analýza dochovaných fragmentů neposkytla žádný důkaz toho, že by tomu tak bylo. Existují naopak důkazy, že kroužky mohly být cínované nebo dokonce zlacené. Římské kroužky s vnitřním průměrem cca 5 mm a vnějším cca 7 mm byly patrně velmi typické. Zdá se, že vnější průměr 10 mm bylo maximum. Pro moderní reprodukce je typické použití ocelového drátu o tloušťce 1, 6 mm, ačkoliv tenčí drát, zejména u menších nebo nýtovaných kroužků, je na takovou rekonstrukci lepší. Nošení loricy hamaty při zobrazování 1. století neznamená, že jste automaticky limitováni na nošení přilbic typu Coolus, i když u některých reenactorů se s tímto stereotypem setkáte – použitelná je jakákoliv hodící se přilba císařského galského nebo italického typu.

Typická kroužková košile je bez rukávů nebo má krátké rukávy (cca 10 až 15 cm) a sahá přibližně do půli stehen. Náramenní zdvojení, ve tvaru čtvercovitě zdeformovaného písmene U, by mělo být olemováno kůží (přeloženou přes okraje a přišitou ke kroužkům). Na většině moderních rekonstrukcí je zdvojení upevněno ke kroužkové košili řadou kroužků podél svého spodního okraje na zádech nebo pomocí řemínků, ale dvě dochované kroužkové zbroje z Británie mají na zádech přinýtované sponky - pravděpodobně aby upevňovaly náramenní zdvojení ke zbroji. Pár železných nebo mosazných háčků ve tvaru písmene S, které se zaháknou na železný nebo mosazný "knoflík" nebo "ozdobný cvoček" na každé straně zdvojení v jeho hrudní části, jsou přinýtovány uprostřed hrudní části zbroje. U loricy hamaty pro kavalérii nebo některé důstojníky je náramenní zdvojení širší, odlišně tvarované a splývá přes ramena - toto je zřejmě keltská varianta. Mohla to být spíš kruhová kroužková kapuce připevněná ke zbroji okolo otvoru pro krk, ale důkazy pro toto jsou nejisté. Někdy v pozdnějším 1. stol. n.l. začala většina vojáků pomocných kohort nosit kroužkové zbroje s krátkými rukávy a bez zdvojení, ačkoliv náramenní zdvojení je k vidění na legionářích na monumentu z Adamklisi (období vlády císaře Traiána). Cípy, k vidění na kroužkových zbrojích na Traiánově sloupu, mohly být také pouze umělecká konvence.

Zdá se, že není žádný přímý důkaz, že by Římané vyráběli kroužkové zbroje s anatomicky padnoucím „střihem“ přidáváním nebo odebíráním kroužků na některých řadách. Protože se hamata přirozeně přizpůsobí tělu nositele, jakákoliv zbroj padne mnoha různým lidem i bez úprav a přizpůsobí se i jednotlivým částem těla nositele.

Hrudní háčky byly často odlévány z mosazi, ale byly také vyráběny z železného nebo mosazného plechu. Knoflíky na upevnění háčků byly také nejčastěji odlévány, ale mohou být jednoduše vyrobeny přinýtováním několika kovových disků na sebe; ne těsně, ale s mezerou pro zaháknutí háčku. V některých rekonstrukcích se používaly i homogenní mosazné knoflíky nebo knoflíky ze slitiny mědi a olova.

Mezi tunikou a loricou hamatou je nutné nosit tzv. subarmalis, prošívanici. Nejen že vaše tuniky budou čistší, kroužková zbroj pro svoji správnou funkci takovou tlumící a přitom relativně tuhou vrstvu potřebuje. Správně vyrobená kroužková zbroj, se správnou prošívanicí, má potom mnohem lepší ochranné vlastnosti než se dříve často předpokládalo. Na normálním bojišti bylo velmi obtížné přeseknout nebo zlomit jednotlivé kroužky, i když mnoho bojovníků v kroužkových zbrojích bylo zraněno nebo zabito bez toho, že by jejich zbroje byly poškozeny. Místo sečných nebo bodných zranění byli poraněni díky hrubé síle nedostatečně tlumených úderů, a i to zdůrazňuje důležitost dobré subarmalis. I náramenní zdvojení mohlo být podšito kůží, nebo vrstvou podobnou prošívanici, a v tomto případě střih musel být takový, aby zdvojení sedělo na ramenou (samotné kroužky pouze s koženým lemem se díky hmotnosti a konstrukci samy přizpůsobí nositeli).

PDF dokument s detailními analýzami několika kusů kroužkových zbrojí z římského období naleznete:
zde. Krátký článek o kroužkové zbroji nalezené ve Velké Británii naleznete:
zde. Fotografie originálních kousků kroužkových zbrojí naleznete:
zde. A v on - line kolekci římských artefaktů:
zde.

Zdroj: Webové stránky Legio XX z USA


Kontakt

Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio@castraromana.cz