Umění Etrusků

Umění a památky z doby římského království jsou ve své podstatě uměním Etrusků. Etruskové však sami nezanechali žádné historické dílo ani sepsané mýty a legendy a nejobsáhlejší římské dílo o jejich dějinách, sepsané ještě před vymizením etruského jazyka ve 2. st. n.l. císařem Claudiem v 1. polovině 1. st. n.l., se nedochovalo. Nejobsáhlejší zprávou o Etruscích tedy zůstalo dílo řeckého historika Diodóra z 1. st. př. n. l., který uvádí charakteristiku Etrusků, konkrétní historické události, ale i vynálezy a vylepšení Etrusků (vojenskou polnici, tógu s červeným pruhem apod.).

Hlavním přínos Etrusků je ale nepochybně samotné založení Říma jako města. Díky jejich cloace maximě (fungující dodnes) vysušili prostor mezi do té doby samostatnými osadami, na místě bývalé bažiny založili forum Romanum, vystavěli Jupiterův chrám na Kapitolu (král Tarquinius Priscus) a novému městu předali i své správní prvky – slonovinové křeslo, tógu s nachovým lemem, svazek prutů se sekerou. Servius Tullius pak nechal kolem Říma vystavět hradby. No a samozřejmě nejde vynechat slavnou Kapitolskou vlčici z 5. st. př. n. l. (původně bez soch dvojčat, ty byly připojeny až v renesanci) a sochu Apollóna z Vejí v životní velikosti (kolem roku 500 př. n. l.) od sochaře Vulcy se zřetelným iónským vlivem.

Do dnešní doby se pak kromě výše uvedených památek zachovalo klem 7500 nápisů z období 7.-1. st. př. n. l., a to především na sarkofázích, urnách, sochách a vázách. Jsou to různé věnovací nebo náhrobní nápisy, díky nimž se podařilo zjistit jména osob a bohů, příbuzenské vztahy, údaje o stáří a podobně.

Mimořádná je pak 3,5 m dlouhá a 35 cm široká liber linteus (plátěná kniha), která byla objevena v 19. st. v Záhřebu jako pohřební zábal mumie z Egypta. Dále pak biligvy (i když nápisy nejsou totožné, nejsou to tedy bilingvy v pravém slova smyslu) – tři zlaté plíšky nalezené 1964 nedaleko Říma, obsahující dva etruské a punský text z konce 6. st. př. n. l. týkající se věnování chrámu či sochy bohyně Astarté.

O etruských městech si můžeme udělat představu díky vykopávkám (např. Spina, Misa poblíž Bologně). Nejstarší města měla nepravidelný půdorys, šachovnicové rozložení pravo)hlých ulic se objevuje až od přelomu 6. a 5. st. př. n. l., měla dlážděné chodníky s vlastní kanalizační sítí. Díky jejich poloze (náhorní roviny, blízkost řek a jezech, vzdálenost od pobřeží) až do 5. st. př. n. l. nebyla opevněna. Zakládání bylo obřadem, kde se z letu ptáků určil mundus (střed města, kde se setkaly dvě hlavní osy ve směru východ-západ a sever-jih).

Domy byly z pomíjivých materiálů, takže jejich podobu známe jen díky hrobkám a tomu, že jejich uspořádání pak převzali Římané. Měly ústřední místnost - atrium - po stranách se nacházely další místnosti vedoucí do tablinia, sloužícího majiteli domu. Z nábytku používali truhlice, křesla k sezení a lehátka ke spaní a jídlu v leže. Nejnákladnější zařízení domu byly umělecké předměty - svícny, trojnožky, ohřívadla apod. Z důvodu netrvanlivého materiálu ani chrámy neměly na štítech sochařskou výzdobu z kamene, ale z pálené hlíny, kamenné sochy by konstrukce neunesla.

Hrobky nejsou důležité jen poznáním architektury, ale hlavně uměleckou výzdobou. Malby zobrazují denní život Etrusků, jejich odívání, bohy a také představy hostin a slavností v posmrtném životě - do 4. st. př. n. l idylické, poté pochmurné. Je zde velký důraz na realitu, detaily, zobrazení osob v pohybu s jejich reálným vzhledem. Sochy byly hliněné, kamenné i kovové, dochovala se nám Apollonova socha s Vejí, Mars z Todi a Kapitolská vlčice. Z hliněných výrobků pak vázy s černými figurami nebo bucchero – černé lesklé nádoby z hlíny s kovovým vzhledem a vypouklými motivy. Z typů kovových nádob pak zejména situly (kropenky) z bronzu s rytými figurálními pásy, i několika nad sebou. Krásné jsou také zrcadla s mytologickými motivy, zlaté šperky tvořené filigránní prací nebo granulací s motivy psů, lvů, ptáků, sfing, figur a ornamentů.

Portréty zemřelého také v průběhu doby měnily svoji podobu, ale vždy dbaly na reálné zobrazení a tím daly základ toskánskému portrétu, z kterého se vyvinul portrét římský. Zemřelého nejprve zobrazovaly bronzové masky, později hlava modelovaná z hlín a připevněná na víko urny a nakonec sarkofágy, kde víko tvořila socha zemřelého nejčastěji na lehátku, od 4. st. př. n. l. pak reliéfní sarkofágy.

Samotné hrobky pak měly v průběhu času proměnlivý tvar, jak můžeme poznat v nekropolích nedaleko měst (např. Tarquinie nebo Caere), které mají stovky hrobů. Nejprve to byly šachovité hroby s urnami v podobě domů, později tholy (kulovité místnosti z kvádrů nebo vytesané, se sarkofágem, zastřešené falešnou klenbou), tumuli (hroby obehnané zídkou, s kuželovitě nahrnutou hlínou. Od 6. st. př.n.l se objevují komorové hroby tesané do svahů ve skalách, ke konci éry Etrusků přibývají prosté žárové pohřby.

Od 4. století pak však začala postupná romanizace Etrusků. Etruská civilizace pak začala od 1. pol 5. st. př.n.l. a místo Etrusků zaujímali Římané. Konečný zánik Etrusků pak přišel v roce 396 dobytím a zničením Vejí.

zdroje:
José Pijoan - Dějiny umění 2
Larousse - Umění pravěku a starověku
antika.avonet.cz
vlastní poznámky z dějin umění


Kontakt

Bc. Lukáš Hrdina
Jitřní 41
312 00 PLZEŇ

E-mail: optio(zavinac)castraromana.cz